Týden 32

Novinky ze severu, nejlepší výhledy v Kodani jsou zdarma a lavičky na každém kroku

Dobré ráno z Dánska! Dnes vám tu dám místa a věci, které přirostly k srdci mé rodině. Mé řádky se tu na newsletteru Ze Severu pomalu chýlí ke konci, tak vybírám témata, která by mě mrzela nezmínit. S Albi se v psaní ještě jedinkrát vystřídáme, a pak už tu budu se svým psaním jen čas od času hostovat. Ale rozloučení nechám až na příště.

Foto: Ze Severu - pozdrav z ostrova Møn, kam jsme prchli před vedrem velkoměsta

Nový školní rok přinese v Dánsku i nové výzvy ohledně (zne)užívání umělé inteligence. Ministr školství Magnus Heunicke má představit nouzový balíček, který by měl zamezit podvádění při zkouškách a znemožnit studentům využití pomoci umělé inteligence. Gymnázia a vyšší vzdělávací instituce volaly po zásadních opatřeních, jelikož se u studentů zhoršilo psaní, počítání a samostatné uvažování. Univerzitní vzdělání je kapitola sama o sobě, k té se ale Heunickův nouzový balíček zatím nevztahuje. V konečném důsledku studenti podvádí sami sebe, takže ústní obhajoby závěrečných prací či větší množství ústních zkoušek by mělo studenty vrátit od rozhovorů s AI zpět na zem ke skutečným dialogům.

Pokud slýcháte o Dánsku hlavně to, že je to nejvíc “green” země ve smyslu recyklace a využívání obnovitelných zdrojů, nemyslete si, že se jí vyhýbají ekologické katastrofy, jen se jimi nechlubí. Svět například není moc informován o tom, že před pár dny začala výstavba 750metrové ocelové stěny, která má zabránit rozšiřování skládky chemického odpadu plné přibližně 40 tun pesticidů, 8 tun rtuti a dalších chemických látek. Ta je ekologickou zátěží od 50. let a její následky bude řešit ještě několik generací. Daná lokalita je známá jako Høfde 4 a nachází se na Harboøre Tange v západním Jutsku, přímo u pobřeží Severního moře.

Nejlepší výhledy v Kodani jsou zdarma

Když můj tatínek zavítá do nějakého nového města, vždycky se snaží najít tu nejvyšší věž, aby si místo prohlídnul z ptačí perspektivy a zorientoval se. Pokud byste chtěli v Kodani podniknout to samé a neutratit za tuto podívanou majlant, mám pro vás pár tipů.

Pokud chcete shlédnout na pulzující a rozhodně nejrušnější křižovatku v centru města, zavítejte na terasu hotelu Scandic. Projděte vchodem, výtahem zajeďte do 6. patra a projděte mezi stolky až na konec terasy. Nebojte, nikdo vás nevyhodí. Výhled je rušný a naskytne se vám pohled na čela domů, ke kterým byste jinak z chodníku oči nezvedly. Mezi domy je vidět vlevo prostou věž kostela Vor Frue Kirke a o kousek dál červenou věžičku kodaňské radnice.

Foto: Ze Severu - výhled z terasy hotelu Scandic na Nørreportu

Pokud vás láká ten opravdu nejvyšší bod v centru města, zamiřte k budově parlamentu, protože právě parlamentní věž nabízí úžasný výhled ze 44 metrů a pohled na Kodaň ze všech stran věže. Vstup je u restaurace v přízemí parlamentu a průchod připomíná letiště, protože vám proskenují batohy a tašky - je to pochopitelné, protože se budete nacházet v parlamentní budově, kde je bezpečnost zásadní. Uvnitř na vás čeká výtah, který vás dopraví k jedné z nejluxusnějších restaurací v centru s 11metrovými stropy a u té na vás čeká další výtah. Tím se už dostanete k výhledu - je tam dost větrno, takže u zábradlí nikdo dlouho nevydrží, ale je tam prostor s vystavenými zbytky soch a pouští k tomu digitální holuby, takže je možnost se vždy schovat a zahřát se. Pokud chcete navštívit i restauraci, musíte si místo booknout předem a rozhodně ji doporučuju jak gastronomicky, tak i na vizuální baštu, protože je na co se dívat - pro mě nejkrásnější restaurace ve městě.

Foto: Ze Severu - zblízka lze vidět vlevo odsvěcený kostel Nikolaj Kunsthal a vpravo kopule Marmorkirken

Foto: Ze Severu - z opačné strany je pak výhled na burzu (ještě s původní věžičkou), vpravo vzadu typická věžička se zlatým zábradlím na Christiania Kirken, vlevo spalovna CopeHill a před ní Papirøen (ještě tenkrát nedokončená stavba)

Možná máte ale raději výhledy spojené s mořem. V tom případě vám můžu nabídnout pohled na vodní plochu jdoucí od Reffenu přes Inderhavnen, Sydhavnen až po Kalveboderne. Tuhle oblast mám moc ráda, často ji jezdíme přívozem po celé délce - je to skvělý pomalý způsob, jak si Kodaň užít a v klidu prohlédnout. Tuhle podívanou vám dopřeje boční terasa obchodního centra Fisketorvet v části Kajen. Jsou tam i křesílka a vše je volně přístupné, takže se můžete nerušeně kochat.

Foto: Ze Severu - výhled z boční terasy obchoďáku Fisketorvet

Samozřejmě tu je ještě spousta dalších míst, kam se dá vyšplhat a vidět Kodaň zase z trochu jiného úhlu, jako je: terasa Hotelu Danmark na ulici Vester Voldgade nebo třeba 23. patro hotelu Bella Sky, o kterém jsem psala už tady - stačí kliknout. Tak mi dejte vědět, který low-cost výhled je ten váš nejoblíbenější!

Lavičky na každém kroku

Mám moc ráda totožný design většiny laviček v Kodani. Kdyby nebylo mého muže, tak bych se nad něčím jako je lavička ani nepozastavila, ale díky němu nakonec neunikly mému oku, protože jde opravdu o ikonický prvek kodaňského městského mobiliáře.

Lavičky jsou skutečně robustní - každá váží skoro 100 kilo a měří téměř 2 metry. Jejich původní návrh pochází z roku 1888 a dnes je můžete vídat v klasické verzi, v kruhové kolem stromů či jako upozornění na klimatickou krizi, kdy je lavička opravdu vysoká a musíte se na ni vyškrábat a pak jen klimbáte nohama. Vysoká je proto, že představuje předpokládanou úroveň hladiny moře v roce 2100, které budou Kodaňané čelit, pokud se v tomto směru něco nezmění.

Foto: Ze Severu - tady mi na “klimatické” lavičce před mnoha lety pózoval můj tatínek, když se ještě opravovalo Rådhuspladsen

V Kodani je těchto klasických laviček přes 4 tisíce a ač se v Dánsku moc nekrade, tak zrovna lavičky se kradou - dokonce médii proběhl článek o muži, který jich během jedné noci ukradnul hned 12. Město kvůli tomu muselo konstrukci a způsob upevnění upravit tak, aby byly hůře odcizitelné.

Tmavě zelené lavičky jsou pro Kodaň něco jako červené telefonní budky pro Londýn, a ta zelená barva není náhodná, protože město se snaží do tohoto odstínu vizuálně sjednotit všechna zábradlí a pouliční vybavení. Do laviček se také každý rok investují nemalé prostředky, takže se někdy může stát, že sedíte na lavičce, jejíž litinová konstrukce je ze 70. let, ale dřevo bylo obnovené nedávno. Budete si teď víc všímat, kam sedáte? Já si od té doby každou lavičku pečlivě prohlížím!