Týden 29

Novinky ze severu, Dívka z Egtvedu, jak Švédové měnili kalendář, Haaland (hahaha)

Ahoj z Dánska!

Tento týden jsem se na začátku týdne vrátila z Rhodosu, kde jsem byla s přítelem a jeho rodinou. Dá se tedy říct, že i já jsem měla první fázi své dovolené za sebou. Tento týden jsem teoreticky taky na dovolené. Ale jen teoreticky. Pokud totiž pracujete v akademii, relativně rychle zjistíte, že konference se na vaši dovolenou neptají, takže tento rádoby volný týden piluji a brousím svůj článek.

Co se týče ale dovolené s Dány - rovnou si řekněme, že ne všichni cestují tímto stylem, ale rodina mého přítele je poněkud rezortového typu a procházky, které jsou delší než z pokoje do bazénu, je trochu uráží. Výlety jsme pořádali dohromady tři a překvapilo mě, jak moc někteří nepřemýšlí nad cestováním – nevybaveni vodou mi přítelova rodina vypila moji dvojlitrovku během půl hodiny. Nicméně já jsem ráda, že mám toto dobrodružství za sebou. Můžu rovnou říct, že dovolenou v takovém počtu (bylo nás osm) nechci opakovat a doufám, že si příště s Martinem vytvoříme lepší program.

Spálené pozdravy z dovolené… Zdroj: Ze severu

Co týden dal?

Možná asi největší událostí, kterou seveřané vytáhli tento týden, je to, že Norsko prohrálo proti Anglii na Mistrovství světa ve fotbale, a tak po cca 40 dnech jede domů. Mezitím se ale jejich pádlování na lodi stalo obřím hitem a Erling Haaland se stal jednou z nejznámějších tváří tohoto turnaje.

Z člověka, kterého znali hlavně fotbaloví fanoušci (takže já ne), se najednou stala ostře sledovaná celebrita. Jednou z posledních fotek, co jsem zastihla na tomto mistrovství, je jeho přistání na domácí půdě, kde si nese z letadla vycpaného mývala (tam teda musím říct, že si mě nezískal, ale co já vím).

Mezitím z Dánska přicházejí zprávy, že Joachim, bratr současného krále, se nejspíš vrátí z Washingtonu, kde doposud sloužil jako attaché pro obranu v místním konzulátu. Ve zprávě o tomto návratu domů, který je chystaný na příští rok, se hovoří o tom, že Američané se s Dány, co se týče obrany, neshodnou na mnoha věcech (nejspíš komu patří Grónsko), a proto se bratr současného krále vrací.

Kam na výlet? Hrob dívky z Egtvedu

Minulý týden Lucka dávala tipy na výlety kolem Kodaně, protože vlaky do Jutska nejezdily. Já mám tu výhodu, že v Jutsku bydlím (není vždy výhoda, ale občas je to fajn), a tak bych vám ráda představila jedno super místo na výlet, obzvlášť pokud máte rádi archeologii. Podíváme se totiž na hrob dívky z Egtvedu – což zní trochu hororově, ale vlastně je to ideální výlet na léto. Pokud se blížíte k Vejle nebo Koldingu na jižním Jutsku, stojí za zajížďku – i když s jednou důležitou výhradou, ke které se dostaneme.

Příběh této archeologické památky začíná 24. února 1921, kdy se farmář Peder Platz rozhodl, že se konečně zbaví otravné mohyly zvané Storehøj, co mu léta překážela při orbě na jeho poli. Místo hlíny narazil na vydlabaný dubový kmen – a v něm dívku, která tam ležela nedotčená už skoro 3500 let. Bronzová doba ji pohřbila jednoho letního dne kolem roku 1370 př. n. l., zabalenou ve vlněné pokrývce na hovězí kůži, s krátkou tunikou, provazovou sukní, bronzovou přezkou ve tvaru slunce na břiše, hřebenem a náramky. U jejích nohou navíc ležel svazek látky se spálenými kůstkami pětiletého dítěte a lubová krabička s pozůstatky piva – takže ať to bylo cokoliv za obřad, rozhodně to nebyla ledabylá záležitost.

Zdroj: Reddit

Co z ní ale reálně zbylo, je trochu drsná paradoxní pointa: vlna, kůže i dřevo se v dánské kyselé půdě zachovaly skvěle, ale tělo samotné téměř úplně zmizelo. Zůstaly jen vlasy, zuby, nehty, kousek mozku a trocha kůže (doufám, že to nečtete při snídani). Ze zubů se ale vědcům podařilo vyčíst překvapivě dost. Naznačují totiž, že dívka nevyrůstala v Dánsku a v posledním roce života mezi svým rodným krajem a Jutskem opakovaně cestovala. Odkud přesně pocházela, se výzkumníci dodnes přou (padly návrhy od jižního Německa až po jiném kraji ve Skandinávii), ale shodují se v tom, že bronzová doba byla mnohem provázanější a mobilnější než jsme si mysleli.

A teď ta výhrada: samotná rakev s dívkou už dnes v Egtvedu není - pokud jste někdy byli v Egyptě, je vám tento paradox tak trochu známý. Tu si po vykopávce odvezli rovnou do Kodaně, kde je dodnes hlavní hvězdou Národního muzea (Nationalmuseet) – tam ji taky jedině uvidíte naživo, i s rekonstrukcí jejího oblečení. V Egtvedu samotném ale teď stojí zajímavá náhrada: nové muzeum v přírodě The World of the Egtved Girl (Egtvedpigens Verden), postavené přímo na místě mohyly, kde dívku pohřbili. Není to klasické muzeum se skleněnými vitrínami – příběh se tu odehrává venku, v krajině, s pěti zastaveními, kde si můžete na bronzovou dobu sáhnout, něco si vyzkoušet a nakouknout do rekonstruované mohyly. Vstup je zdarma a je otevřeno celý rok.

Takže pokud jedete do Jutska, ideální kombinace je: zastavit se v Egtvedu na procházku místem, kde se to celé odehrálo, a při další cestě do Kodaně si dojít podívat na dívku samotnou do muzea.

Na procházce dobou bronzovou Zdroj: Ze severu

Věděli jste, že… 30. února ve Švédsku

Na začátku 18. století většina protestantské Evropy pořád držela starý juliánský kalendář, zatímco katolické země už dávno přešly na přesnější gregoriánský (ten zavedl papež Řehoř XIII. v roce 1582 – což byl mimochodem jeden z důvodů, proč si ho protestanti dlouho odmítali vzít, „papežův kalendář“ nebral nikdo vážně). Švédsko se nakonec rozhodlo přejít taky - jako jedna z těch pozdějších zemí, ale místo toho, aby to jako ostatní vyřešilo hrubou silou – jednoduše vyškrtnout 11 dní najednou – přišlo s plánem, který měl být elegantní: čtyřicet let v kuse vynechávat přestupný den, a kalendář se tak nenápadně, krok za krokem, srovná s gregoriánským, aniž by si toho kdokoliv příliš všiml.

V roce 1700 tenhle plán ještě zvládli – přestupný den vynechali. Jenže pak přišla válka, Karel XII. měl jiné starosti než kalendář a někdo zapomněl hlídat, kdy bude a nebude přestupný rok. Přestupné dny se tak omylem vrátily jak v roce 1704, tak v roce 1708. Švédsko se koncem plánu ocitlo v naprostém rozhájení – nebylo synchronizováno ani s juliánským ani s gregoriánským kalendářem. To, že na to přišli až o osm let později, je snad ještě lepší.

Místo aby se s tím dál trápili, švédské úřady to v roce 1712 vzdaly a rozhodly se vrátit zpátky k juliánskému kalendáři. Jenže protože jeden den už v roce 1700 chybně vynechaly, potřebovaly ho zpátky doplnit. A jelikož byl rok 1712 už tak jinak přestupný, znamenalo to přidat do února ještě jeden navrch – a tak vznikl slavný 30. únor, rok s 367 dny.

Na gregoriánský kalendář Švédsko definitivně přešlo až v roce 1753, a to tentokrát bez okolků – po 17. únoru tam rovnou následoval 1. březen. Možná i proto nás zamrzí, že jediný den v historii, kdy bylo 30. února se nestalo nic neobvyklého. Po tolika letech zmatků byl samotný den naprosto fádní.

Zdroj: Tondering

Písnička na konec - Haaland (hahaha)

Na fotbalové vlně se ještě trochu svezeme a já sem dám písničku o Erlingovi Haalandu, který je nyní opěvovaný všude. Zatímco text je originální, hudba pochází z německé písně Moskau. Pro jistotu a pobavení sem dám verzi o Haalandovi, originál a to, co vymysleli čestí giganti komedie Suchánek a další.

Haalandova verze:

Originál:

Suchánek a Géňa: