Týden 24
Novinky ze severu, Postřehy jedné kočky, na výlet do Silkeborgu a písnička na konec
Máme tu půlku června a já si říkám, jak rychle ten rok zase plyne. Přece ještě nedávno byly vánoce a já teď už odpočítávám dny do dovolené. Počasí tady v Dánsku je takové, že si člověk říká, že jsme si to léto odbyly už v květnu a stačilo.
Nic méně ani to nezastaví maturanty, kteří v těchto týdnech mávají čepicemi co to jde a já jim to přeju. My teď jezdíme o víkendech na výlety, můj přítel preferuje projížďky krajinou, já mám radši tůry, takže většinou někam dojedeme a já ho donutím trochu chodit. Je to radost! Ale pojďme se podívat na to, co nám přinesl tento týden.
Co týden dal?
Jak Lucka napsala minule, v Dánsku máme novou vládu a s ní i ohlášený nový program, na který bych se s vámi chtěla podívat, je totiž takový zvláštně červeno-modrý. Například jeden ze slibů je zrušení té nejvyšší daně a její snížení na 15 procent místo 55 procent jako tomu bylo doposud.
Do dalších slibů této vlády taky patří posilní obrany, zubaři zdarma (ale nejdříve za 10 let! takže si pořád budu muset šetřit), navrácení svátku Velkého dne modliteb, který byl před pár lety zrušen, nebo třeba veřejná doprava zdarma pro všechny co jsou mladší 22 let. Do dalšího škrtání například patří odstranění spotřebitelské daně na ovoci a zelenině a poloviční daně na ostatních potravinách. Mezi další dobré zprávy patří taky nové a šetrnější zacházení s prasaty, kterých je v Dánsku prakticky více než lidí a nedávno byly objeveny praktiky, které hraničí s týráním zvířat.
Nutno přiznat, že je jedině dobře, že mají Dánové zase vládu, s přicházejícími narozeninami USA přichází nové provokace. Například ministr zahraničí reagoval na otázku o Grónsku s tím, že patří Dánsku s odpovědí: “pro zatím”. Rubio ale přiznal, že jsou v současnosti v diskuzi s Dány a Gróňany o tom, jak tento ostrov bude moct sloužit v obranné strategii pro Evropu a pro USA.
Mezi tím se země třese i na Islandu, ale ne vlivem provokací ze západní strany, tentorkát za to může zemětřesení geologického rázu. Na některých místech dosáhlo síly 3,8 richterovi škály, což na Island není to nejvyšší, ale pocítit se to dá. Tak uvidíme, jestli nepřijde třeba další sopka.
Kam za kulturou? Postřehy jedné kočky
Máte rádi příběhy, které nejsou nutně lineární a nějak se protínají? Tak v tom případě jste tu správně. Mám tu pro vás totiž knížku od mojí oblíbené finské autorky Katji Kettu. Už jsem tu doporučovala například její knihu Porodní bába. A podobně jako v předchozích příbězích i zde se podíváme na sever Finska a jeho historii.
Kniha má dvě roviny a několik vypravěčů. Samozřejmě, část příběhu vypráví kočka. Tu druhou část vypráví hrdinka Eevaa, která si prožila poněkud nešťastný kus finské historie. V té části, co je ze součastnosti máme pořád kočku - dokonce jednu a tu samou a také spisovatelku, která popisuje svůj současný život a jak souvisí s minulostí.
Osobně musím říct, že mě ta část, co byla věnovaná součastnosti nijak extra nezaujala. Ano, týká se našich současných neduhů, ale není to něco, co by bylo vyloženě extra zajímavé. Mnohem zajímavější je ta část s Eevou, která popisuje situaci na severu Finska před první světovou válkou, během ní, následně ve Finsku proběhla občanská válka a co se stalo s lidmi, co byly na špatné straně dějin a tohle samozřejmě pokračuje až do druhé světové války a po ní. Některé pasáže jsou deníkové, jiné spíš vyprávěné tradičním stylem, ale velmi zajímavě to zachycuje postoj lidí, ke kterým se některé křesťaské praktiky tolik nedostali a co to s člověkem udělá, když dotyčného a jeho děti semelou dějiny.
Za mě to jsou 4 z 5 hvězdiček.
Kam na výlet? Tůra kolem Silkeborgu
Dánsko nemá příliš mnoho přírodních tůr a výšlapů. Respektive některé tu jsou, ale není to tolik populární, jak na Islandu, či jiném libovolném severském státě. Vikingové si dříve řekli, že lesy a močály nejsou tolik cool jako pole a zemědělství, což v praxi vedlo k tomu, že tu příliš lesnatých míst prostě není.
Nic méně je tu pár vyjímek a my se podíváme na Silkeborg. Město, které je údajně 11 největší v Dánsku. Co se města týče, znamená to, že je to jedno z dalších ospalých maloměst. Silkeborg má ale jiné přednosti a mezi ty patří napříkla příroda všude kolem. Není ale třeba chodit daleko. Město samotné je rozpůleno největší dánskou řekou Gudero, ta je podobně srandovní jako nejvyšší dánská hora, která odsud není daleko. Kolem řeky ale vede stezka skrz lesy, místní jezírka a močály, kterou si užije snad každý. Vede zhruba 12 kilometrů, ale je rozdělená na určité okruhy, není tedy složité si to rozplánovat nebo to odpochodovat celé.
Jako bonus je tu i to, že místní skutečně dbají na zachování přírody a tak je tu vidět mnoho divokých zvířat. Od různých druhů kachen, ve vodě šplouchají nejrůznější ryby (to je spíš pro ty, co si s sebou vezmou prut) a na určitých místech jsou vidět vydry.
Pro mě je to skvělá zelená oáza, která se v Dánsku nevidí tak často a i když je plochá, má svoje kouzlo.
Písnička na konec - Ani muk
Jedna z mých oblíbených islandských kapel je Sigur Rór. Většina lidí od nich zná píseň Hoppipolla, my se ale podíváme na, aspoň podle videoklipu mnohem smutnější píseň a to sice Ekki mukk. Zde je zajímavé, že v islandštině toto spojení znamená “ani muk” a mě přijde super, že máme se seveřany občas společné aspoň ty citoslovce.
Na této písni mě vždycky dostalo to video, s britským hercem Aidanem Gillenem, kterého budete znát ze Hry o trůny, a jeho spojením s umírající liškou. Písnička je za mě naprosto super, u videoklipu nezůstalo ani jedno oko suché.