Týden 20
Novinky ze severu, sjíždění peřejí v Uppsale, Universe zábavní park, Eurovize - severský přehled
Tento týden je jeden z těch brutálně krátkých. Ve čtvrtek byl totiž svátek na nebevzetí, který se slaví vždycky přesně 40 dní od Velikonoc a vždycky ve čtvrtek. Což v praxi znamená, že v pátek na práci všichni většinou dlabou, takže pokud máte nějaké styky se severskými obchodními partnery, očekávejte, že vám odpoví nejdříve v pondělí.
Pro mě osobně je to den velkého zmatení, protože na to nejsem zvyklá. Tudíž najednou musím využívat jinou samoobsluhu, protože ta, kam chodím normálně, je zavřená a jako bonus si občas neuvědomuji, že nemám pracovat. Tudíž doufám, že váš týden byl lepší než můj, který byl dost zmatený.
Co týden dal?
V Dánsku pomalu začíná kolovat vtip, že ani stavba pyramid netrvala tak dlouho jako sestavení nové vlády, takže ani tento týden – dva měsíce po volbách – nemám dobré zprávy. Místo toho se podíváme na něco jiného.
Ačkoliv je to spíše česká věc, je nutno upozornit, že finský prezident přijel na návštěvu do Čech. Někde jsem viděla i to, že se byl proběhnout s Petrem Pavlem, což mi je mimořádně sympatické. Pak bych taky chtěla upozornit na rozhovor, který s ním měli v Respektu.
Nejvíc se ale lidé soustředí na Eurovizi, na kterou se podíváme později. Nutno přiznat, že Finsko je velkým favoritem a já to dost chápu.
Severské tradice snadno a rychle - Sjíždění peřejí
Koncem dubna jsem to trochu zaspala, ale snad není pozdě upozornit na jednu z nejzajímavějších tradic ve Švédsku. Každý rok 30. dubna se ve švédské Uppsale odehrává něco, co se vymyká ostatním oslavám noci čarodějnic, kterou slaví hlavně Švédové: stovky studentů si sednou na domácky vyrobené vory z polystyrénu a pustí se po řece Fyrisån přímo do peřejí. Forsränningen, tedy „jízda peřejemi“, začala v roce 1975 sázkou mezi dvěma studenty. Ti se vsadili, jestli dokážou projet řeku na nafukovacím člunu. Výhrou byl prostý obložený chléb a horká čokoláda. Dnes přihlíží desetitisíce diváků, vory jsou vymalovány jako sopky, domy, auta nebo sauny a celou akci organizuje studentský svaz Fakulty techniky a přírodních věd.
Uppsala je domovem jedné z nejstarších univerzit v Evropě a s tím přicházejí i určité tradice, ať už starší a více akademické nebo mladší a spíše srandovní. I tohle sjíždění se tedy bere vážně. Ve tři hodiny odpoledne zvedne rektor univerzity z balkónu bílou čepici – a v tu chvíli si všichni přihlížející nasadí své vlastní studentské čepice a seběhnou kopec dolů v tom, čemu se říká šampaňský cvál. Večer zvoní zvon Gunilla a nejstarší univerzitní sbor ve Skandinávii zazpívá jarní písně. Obložený chléb s horkou čokoládou mezitím poněkud zdražil.
Kam vyrazit - Universe
Dánsko je poměrně známé nejrůznějšími zábavními parky. Od Tivoli až po Legoland jsou všechny hojně navštěvované s velkou tradicí a tím, že se tam každý rok děje něco trochu nového.
Já bych ale doporučila mrknout na zábavní park, který je trochu netradiční, novější, ale moc fajn, a tím je Universe. Premise tohoto místa je to, že věda je zábava (což je, jen mě z ní občas bolí hlava) a proč tuto zábavu nevyužít. Celý park je rozdělen na několik sekcí. V sekci vzduchu je možné například zkusit různou sílu větru. První je obří vichřice – to je sice trochu blbé, ale nutno přiznat, že já už jsem si to na Islandu zkusila – a pak ve vedlejším boxu je možné zkusit hurikán. Obojí probíhá v zavřeném oddílu, kde je možné jít proti větru. Čím blíže se dostanete k cílové rovince, tím víc to fičí. Obojí je ale bezpečné a dostanete i brýle.
To je ale jen jedna sekce. Je tu také možné podívat se na to, jak funguje různá hydraulika a jak to využíváme, jak se tvoří blesky a všechno kolem toho, je možné si tu udělat svojí vlastní raketu nebo experimentovat s gravitací a podobně. Všechno je hrozně interaktivní, u ničeho se nedá jen tak zívat a my jsme se hrnuli z jednoho místa na druhé.
Odchod je tradičně skrz suvenýry, ale je nutno přiznat, že i tyto jsou vědecké a nebo aspoň vtipné a mě to vyloženě bavilo.
Zábavní park Universe se sice nachází na samém jihu Dánska, a to až za Sonderborgem, ale je to fakt super místo, takže pokud byste někdy chtěli zkoušet procházku skrz hurikán, vytvořit si raketu a tak dál, je to skvělé místo.
Eurovize – co mají seveřané tento rok?
Za posledních několik newsletterů dávám písničku na konec. Teď jsme ale uprostřed období, které slaví všichni seveřani, a to sice Eurovize, takže se tentokrát podíváme na hudební kousky napříč Skandinávií, které jsou v této soutěži.
Začneme u Finska, které je v Eurovizi známé tím, že jejich vystoupení je poněkud… bizární. Od chlapíka, co odmítá nosit kalhoty, až po zvláštní mix techna, metalu a cha-chi. Tentokrát ale přišli s něcím velmi dramatickým a za mě vlastně hrozně super. House tam náramně sedí, trochu mi to připomíná mojí oblíbenou Lindsey Stirling.
Pak tu máme Norsko, které je za mě takové trochu “neurazí, ale ani nenadchne”. Je to poměrně rytmická hudba, název je zvláštní, ale budiž. Nebudu předstírat, že jsem hudební expert, ale tohle není můj favorit.
S něčím, co bych já, co by neznalec označila víc za “techno” (čistě protože neznám ten správný termín - napište mi to do komentářů), přišlo tentokrát Švédsko. To vyhrálo Eurovizi asi nejvícekrát, přijde mi, že často sází na písničky, co by prostě mohly být normálně v rádiu, což je poněkud jiné od zbytku. Ale co já vím, jaká rádia poslouchají jinde. Pro mě Felicia a její písnička My System nejsou, ale asi bych se nedivila, kdyby bodovala u ostatních.
Ve volném čase sleduji seriál You o stalkerovi, co čas od času zavírá lidi do klece. A s podobným nápadem se nejspíš vytasilo Dánsko, které, no… já nevím, hudebně asi v pohodě, videoklip je poněkud zvláštní a právě mi připomíná výše zmíněný seriál. Za mě to trochu patří do bizáru Skandinávie za tento rok.
Island, který je za normálních okolností velmi nadšený pro Eurovizi, se tentokrát neúčastnil. Důvodem je to, že spolu se Španělskem, Nizozemskem, Slovinskem a Irskem bojkotují tuto soutěž, jelikož organizátoři povolili účast Izraele. Takže máme pro tentokrát jen tyto čtyři soutěžící.