Týden 9

Storebededag, norská demonstrace, Kaffemik, na výlet do Ribe, Laserový muž, Finská nezávislost, islandština

Co týden dal?

Tento týden přinesl Dánům mnoho smutku. Tedy zejména těm, co by si rádi oddychli. Od příštího roku totiž přijdou o Storbede dag neboli Velký den modliteb. Ten se slavil po 250 let a příští rok se s touto původně náboženskou tradicí, nyní dnem volba, skoncuje. Rozhodla o tom premiérka Mette Frederiksen a důvod je jednoduchý – zrušený den volna přinese do státní kasy tolik potřebné koruny.

Lidé si na to sice stěžují s tím, že brzy nebude volný ani víkend, ale tak daleko se zatím nekouká.

Další zprávy pocházejí z Norska. V centru Osla policie musela rozpustit demonstraci proti těžbě ropy v oblastech, které patřily Sámům. Kromě toho, že se jedná o neekologické zacházení s přírodou, jde podle odborníků také o porušování lidských práv, jelikož to ohrožuje činnost a identitu sámské menšiny. Podle norského ministra pro energetiku se bude hledat další řešení. I přes hledání se ale Terje Aasland odmítl setkat se sámským premiérem, který tuto menšinu zastupuje.

Severské zvyky snadno a rychle – Kaffemik

Možná je to slovo, které zní jako z lidových písní („Kalamajka mik mik…“), ale jde o grónskou tradici. A jakou! Tentokrát se ale nejedná o fermentované zvíře, které vycpali jiným zvířetem. Jde o zvyk, který se vyvinul po kolonizaci a přišel nejspíš v době, kdy se na ostrově objevila káva, ale i jídlo, kterým by se dalo slavit.

Kaffemik je totiž taková tradiční grónská oslava, která se koná k nejrůznějším událostem. Může se tedy jednat o narození dítěte, narozeniny, první den školy, poslední den školy a další. Jedná se ale i o události, které jsou mnohem bližší klasičtějším grónským slavnostem – tedy třeba šest měsíců, první, třetí a pátý rok narození dítěte. Tohle byly totiž roky, kterých se nedožily zdaleka všechny děti v Grónsku…

A jak se slaví? Pokud jste pozváni na kaffemik, očekávejte hodně kafe. Grónská káva je silně pražená a většinou se do ní dává hodně cukru.

A nechybí ani sladké. Gróňané mají rádi diverzitu, a tak není výjimkou napéct třeba osm různých dortů. A takovou oslavu by chtěl každý!

Kam se vydat? Nejstarší katedrála v severní Evropě

Kromě nejstarší katedrály se pojďme podívat na celé město – jde o jedno z nejstarších v severní Evropě. A taky o bývalé hlavní město Dánska. Hodně bývalé.

Přijměte pozvání do Ribe, města, které je poblíž západního pobřeží Dánska. A právě tady se zmíněná katedrála nachází. Jde o historické město plné křivých domečků a trámů, které jsou prohnuty časy, ale nejspíš i tím, že lidé, kteří je dříve stavěli, neměli k dispozici pravítko. Možná proto je trochu zvláštní, že se tady nachází katedrála – a nevypadá vůbec šikmá.

Jde o majestátní stavbu, která je vidět už z dálky. A z ní se dá rozhlédnout do dálky a vidět, jak moc je Dánsko placaté. Kromě rozhledu z věže je tu i muzeum o historii Ribe a o místní dominantě. U oltáře vás ale čeká překvapení – nejedná se o staré fresky, které by zobrazovaly svaté. Jde o moderní oltář, který vytvořil jeden dánský umělec v 80. letech. Jde o poměrně kontroverzní kresby, především kvůli provedení, které překvapí mnoho návštěvníků. Víc ale prozrazovat nebudu.

Kousek za katedrálou jsou trosky hradu, ze kterého už zbyly jen travnaté hrbolky, které naznačují, kde stály stěny. Českého turistu tu může překvapit místní socha. Jedná se o královnu Dagmar – českou princeznu, která byla vdaná do Dánska. Bohužel tu také zemřela při porodu druhého syna.

Kam za kulturou – Laserový muž

O Švédsku se často mluví jako o mimořádně tolerantní zemi. K této pozici ale vedly kotrmelce. V osmdesátých letech tu řádili neonacisté a v devadesátých zase Laserový muž. Po něm nese jméno knihy od Gellerta Tamase, která vypráví příběh o 11 lidí, kteří zemřeli v ulicích Stockholmu. Společnou měli prakticky jen jinou než bílou barvu kůže.

V tomto dokumentárním románu se člověk dočte o vyšetřování, ale i o vrahovi samotném. Byl to totiž právě on, kdo měl být jednou z inspirací Anderse Breivika.

Jde tedy sice o reportážní knihu, ale ve skutečnosti má člověk pocit, že čte detektivku.

Zpátky do minulosti – O finské nezávislosti

Finové získali nezávislost až v roce 1917. Byl to rok, kdy se odtrhli od Ruska. Přecházela tomu ale staletí vyjednávání a úsilí o vytvoření vlastního státu.

Sen o finské nezávislosti začíná v roce 1742, kdy bylo Finsko, jak ho známe dnes, stále ovládáno Švédy. Během ruské okupace v rusko-švédské válce v půlce 18. staletí to byla carevna Alžběta, která přišla s podnětem pro Finy. Její návrh by vytvořil Finsko jako stát, který by byl nezávislý na Švédsku i Rusku, a zároveň by udělal z finštiny oficiální jazyk. Do čela státu se měl dostat carevnin bratranec, který byl následně i dědicem ruského trůnu. Bohužel to byla také doba, kdy se politika musela začít soustředit na jiné cíle, a tak se sen o finské nezávislosti zase rozplynul.

Ale ne na dlouho. V roce 1780 přišli Švédové s konspirací, kterou měli v plánu porazit ruskou armádu. Finská nezávislost nebyla nutně součástí této konspirace, ale bylo to právě díky těmto plánům, že dostali Finové částečnou autonomii.

Příběh ale pokračuje napříč devatenáctým stoletím, kdy si i Finsko prošlo podobným obrozením, jaké měli Češi. Šlo o století, kdy Finsko rozvíjelo svou literaturu a kdy básníci brnkali na národní notu. Znamenalo i potyčky s Ruskem, které chtělo jména všech národotvůrců. Rusifikace se ale setkala s odporem, který vyústil v debatu o samostatném Finsku a 6. prosince 1917 se tento sen stal skutečností.

Věděli jste… Proč je Grónsko Greenland a Island Iceland

V angličtině se lidé občas podivují, proč je Grónsko Greenland (tedy zelená země) a Island Iceland (ledová země). Tyto jména fungují i v severských jazycích, kdy mají stejné významy jako v angličtině.

Vysvětlení jsou hned dvě. Začneme s tím vědeckým. Geologové se totiž shodují v tom, že se předtím, než Grónsko pokrývaly ledovce, jednalo o mimořádně zelenou oblast plnou luk a nerostného bohatství. To se Islandu netýkalo, jelikož tam byly vždycky sopky, což zeleni nijak zvlášť neprospívalo.

Druhé vysvětlení pochází z historie. Mezi Vikingy totiž řádil pověstný Erik Rudý – norský rodák, který se ale stal jedním z osadníků na Islandu. Podle islandských ság šlo o vraha, který byl tedy vyhnán do exilu. To se v tu dobu nejspíš dělalo tak, že dostal loď a měl zkrátka odplout kamkoliv jinam. Erik Rudý se tak stal prvním Evropanem, který vstoupil do Grónska. Jelikož doufal, že přiláká další obyvatele do svého nového studeného domova, pojmenoval Grónsko Greenland – země zeleně.

Vzhledem k tomu, že Grónsko má v současnosti jen 60 tisíc obyvatel, se nedá říct, že by se mu tento trik nutně podařil.

Na slovíčko – Nevyvinutá islandština

Islandština je jedním z nejstarších jazyků. Spolu s Vikingy přijela v 9. století na Island, a zatímco ostatní severské jazyky se rozvíjely po svém, Islanďané zůstali ve své malé bublině, která se změnila jen velmi málo.

Pokud bychom to tedy měli přirovnat k jazykům, dánština a norština funguje podobně jako čeština a slovenština. Dánština a švédština funguje jako čeština a polština – samozřejmě záleží na tom, odkud člověk pochází. Dánština a islandština funguje jako čeština a staročeština. Zkrátka se nedomluvíte, byť některá slova jsou vám povědomá.

Má to jednu zásadní výhodu. Krom toho, že lidé zní jako elfové, je tu i to, že zatímco my z 12. století nic nepřečteme bez pomocí lingvisty, Islanďané svoje ságy louskají, jako by se nechumelilo.