Týden 8

Dánské státní tajemství, Islandské bazény, Jeden z nás, přátelská invaze, Grónské silnice, opilý jako...

Co týden dal?

V Dánsku se opět projednává případ Clause Hjorta Frederiksena. Jedná se o bývalého ministra obrany, který měl podle obžaloby vynášet státní tajemství, a ačkoliv Frederiksen tvrdí, že je nevinný, všechno spěje k tomu, že se už brzy ocitne u soudu. Státní tajemství měl údajně pouštět do médií, která s nimi měla nakládat v několika článcích.

Severské zvyky snadno a rychle – Islandské bazény

V minulých dílech jsme se dívali na sauny jako na typickou součást finské kultury. Islanďané mají něco podobného, ale s bazény.

Nebavíme se o velkých modrých halách, kde se plave o sto šest. Dobře, sportovní plavání na Islandu provozovat lze, ale o tom tentokrát řeč není. Místní totiž milují mnohem menší bazény s mnohem vyšší teplotou. Taková vířivka, ale bez bublání. Respektive bublání není povinné.

Islanďané, kteří vyrostli na geotermálních lázních, jsou zkrátka zvyklí se naložit do bazénu a nechat všechny trable tam, kde zavřeli své oblečení.

Podobně jako sauna i toto místo má většinou svou etiketu. Pokud se jedná o jednu z přírodních vod, je jasné, že si člověk musí po sobě sebrat všechny odpadky. Ve veřejných lázních je zase častý zákaz bouřlivého šplouchání nebo hlasitých diskuzí.

Kam se vydat? ARoS v Aarhusu

Ráda bych doporučila nějakou tu venkovní nádheru, ale jelikož je únor, je složité doporučovat místo, kde byste, milí čtenáři, nezmrzli.

Proto bych vás ráda pozvala do dánského Aarhusu. Je to druhé největší město Dánska, a tak se jedná o takové Brno. A zde se nachází jedno z nejnavštěvovanějších muzeí v zemi – ARoS.

V tomto muzeu moderního umění lze najít zajímavé a někdy lehce bizarní výstavy (jako příklad uvedu jednu, která se věnovala umění v pornu). Člověk tu tak najde všechno – podivné minifilmy, obří sochy, ze kterých lidem jde mráz po zádech, výstavu o domově, krajinky i čáry, kterým rozumí jen ti, kteří umění studovali.

Třešničku na dortu ale najdeme na samotné střeše této budovy a je vidět už z dálky. Jde o duhovou vyhlídku. Opravdu se jedná o duhově zbarvený kruh, ve kterém je možné na město koukat z výšky. Jinak řečeno, je tu možnost vidět Aarhus v pestrých barvách.

Kam za kulturou – Jeden z nás

Asne Seierstad je norská novinářka a spisovatelka. Co se její spisovatelské dráhy, nakladatelství Absynt nabízí její knihu, nad kterou bude čtenář ještě dlouho přemýšlet.

Její titul Jeden z nás vypráví o jméně, které se nedá přeslechnout – Andersi Breivikovi. Kniha se zarývá hluboko do jeho minulosti – jaké měl dětství, jak dospíval a kde jej pohltila radikální pravice, která vedla až k jeho dvěma teroristickým útokům.

V příběhu jednoho z nejznámějších vrahů se ale dozvíme mnohé i o jeho obětech, o jejich rodinách a pozůstalých. Člověk si tak má možnost udělat bolestivý obrázek o tom, co se stalo a kolik lidí tento čin poznamenal.

Seierstad čtenáře provede tím, co útoku předcházelo, samotným 22. červencem 2011, ale i tím, co se dělo poté. Při vyšetřování i u soudu.

Zpátky do minulosti – Přátelská invaze na Island

Po takovém těžkém kulturním tématu se pojďme raději podívat na jednu z nejvtipnějších invazí, která se kdy stala.

Jde o událost během druhé světové války, kdy nacisté a Spojenci soutěžili o strategické postavení. Hitler si podmanil Norsko, což znamenalo, že měl stát na severu, a to mu poskytovalo bojové výhody.

A tak se rozhodlo, že i Spojenci by měli mít své místo na severu. Stal se jím Island v roce 1940, který byl předtím nezávislý.

Na operaci Vidlička, jak se tomuto „útoku“ přezdívalo, si ukážeme, co všechno bylo naplánováno a jak se to nepodařilo.

Plány byly takové: Island byl ve čtyřicátých letech velmi tiché místo, které letecká doprava téměř nepoznamenala. Bitevní letouny dostaly pokyn, aby přeletěly přes Island v noci, ale aby nelétaly přímo nad Reykjavíkem.

Tento plán měl několik chyb. První z nich byla ta, že se invaze odehrávala v květnu. Tedy v době, kdy slunce na Islandu téměř nezapadá, a tak prakticky neexistuje to, čemu my říkáme noc. Další chybou bylo i to, že letcům selhala navigace, a proto nad Reykjavíkem přeletěli hned několikrát.

To probudilo mnohé obyvatele hlavního města, kteří se rozhodli, že zjistí, co se děje. Ve čtyři ráno tak bylo v místním přístavu tolik lidí, kteří sledovali příchod britských posádek, že kapitán námořnictva musel požádat místní policii: „Jestli by vám nevadilo odehnat vaše lidi od břehu, aby se naši vojáci mohli vylodit?“ měl se tehdy zeptat jednoho z důstojníků místní policie.

Policisté se nakonec rozhodli, že Britům opravdu pomohou a místní zvědavce z břehu skutečně stáhli. Islanďané protestovali pouze formálně – vláda vydala zprávu o hrubém porušení nezávislosti. S porušením určitě měla pravdu, ale jestli to bylo hrubé, to si posuďte sami.

Věděli jste… O Grónských silnicích a dopravě

Grónsko je známé jako největší ostrov světa. Zároveň je to i místo, které je z 80 % pokryto ledovci. O normálních silnicích natož pak třeba dálnicích nemůže být úplně řeč. Většina spojení mezi městy je buďto lodní, nebo letecká. A i v tomto případě dost záleží na rozmarech počasí.

I Grónsko má ale něco, čemu se zde přezdívá nejdelší silnice. Jde o 32 kilometrovou štreku, která vede od mezinárodního letiště k místním ledovcům.

Říkat ale této cestě silnice je velká lichotka. Když člověk jede, tak i v terénním vozidle se dá o vozovce dosti pochybovat – natolik to s lidmi hopsá. Výhledy na ledovce, soby, pižmoně a obecně místní přírodu za to ale stojí.

Na slovíčko – Pít jako…

V Česku s oblibou říkáme „Pít jako Dán“, pokud někdo pije hodně. Už jsem kolem toho slyšela hned několik vysvětlení – to první říká, že k nám tuto metaforu přinesli Švédové během třicetileté války, když nám chtěli říct, že to vlastně s alkoholem neumíme a pijeme jako jejich největší nepřítel.

To druhé vysvětlení se týká spíše geografické nepřesnosti a toho, že si Dány někdo spletl s Nizozemci. Ano, divné, ale kdo ví.

A poslední je, že se to malého severského národu vůbec netýká, ale jde o přirovnání k dánskému pijáku, který dobře sál inkoust.

Co je pravda, nechám na vás, ale pojďme se podívat, co se říká na severu.

V Dánsku například platí „Pije jako Švéd!“ (Så fuld som en svensker) – na rozdíl od našeho pořekadla není toto přirovnání zahaleno tajemstvím. Alkohol je ve Švédsku mnohem dražší, a tak mnoho lidí chodí nakupovat pivo či jiné alkoholické nápoje do Dánska.

A co se říká ve Švédsku? Budeme pokračovat v přirovnání se sousedy. Tentokrát se říká „Opilý jako Fin“. Vzhledem k finským zákonům týkajících se alkoholu není divu – mnoho z nich jezdí nakoupit alkohol do Estonska jelikož svou lásku pro alkohol mají i přes místní finské zákony. Zároveň jde o národ, o kterém se říká, že se s flaškou vodky v ruce narodil.

A když už jsme se přesunuli do Finska, tak i místní prý mají přirovnání k sousedům. Tentokrát se říká pít jako Rus.

Jelikož neumím googlit ve finštině, ráda bych řekla, že poslední tvrzení mi nešlo ověřit, ale třeba se najde nějaký lingvistický génius, který zná finštinu a dokáže to potvrdit.