Týden 7

Grónské děti bez otce, severský masopust, muzeum nechutného jídla, Střelba v Kodani, Finská prohibice, Kalmarská unie

Co týden dal?

26 Gróňanů žaluje Dánsko za porušení lidských práv a každý z nich žádá odškodné ve výši 125 000 Dánských korun (cca 400 000 Kč). Případu se přezdívá „fatherless children“ tedy děti bez otce a týká se případů především ze šedesátých a sedmdesátých let minulého století.

O co šlo? 

Grónské děti, které se narodily nesezdaným rodičům, byly tzv. bez otce – muži neměli žádnou povinnost postarat se o tyto své potomky. Pro děti to znamenalo, že podle zákona neměly právo znát svého otce, cokoliv po něm podědit nebo si vzít jeho příjmení.

Žaloba je podaná především kvůli tomu, že zákon byl značně diskriminační. Dánské děti narozeny mimo manželství totiž měly možnost poznat svého otce od roku 1938 a měly stejná práva jako manželské děti. A právě proto, že se toto právo nevztahovalo na děti z Grónska, současná žaloba si stěžuje na diskriminaci dětí, které se narodily do Dánského království, ale neměly stejné možnosti.

Vzhledem k nedávnému případu grónských dětí, které byly od rodičů sebrány kvůli sociálnímu experimentu, jenž měl za cíl vychovat grónskou elitu, je velmi pravděpodobné, že Dánsko tento soud prohraje a bude se muset omluvit a zaplatit odškodnění.

Severské zvyky snadno a rychle – Fastelavn

V Česku máme masopust, Jižní Amerika si užívá karneval a na severu je Fastelavn. Slaví se podobně jako náš masopust, takže vychází na cca 40 dní před Velikonoci. Stejně tak tento svátek obnáší dětské převleky a různé říkanky.

V čem se ale liší, je například tradice s černou kočkou (dnes už neživou, dříve bohužel ano). Tahle tradice typicky přišla na řadu po nedělní mši. Dnes se jedná o piñatu (plastový obal ve tvaru nějakého zvířete, tady kočky), která je naplněná sladkostmi. Věřilo se, že tato tradice má vyhnat zlého ducha. Kdokoliv prolomí sud se sladkostmi, je považován za krále koček (kattekonge). Dříve šlo o opravdové zvíře, které bylo v tomto sudu - kde naopak žádné sladkosti nebyli. Dobré je tedy zmínit, že dnes už smrt žádnému zvířeti nehrozí.

Nejde o jedinou odlišnost od masopustu. Naše koblihy nebo vdolky, které se během masopustu dělají (aspoň toho chodského), jsou na severu nahrazeny sladkostmi, kterým se říká fastelavn bolle. Jde o nejrůznější moučníky – nejčastěji ale z listového těsta s pudinkovou náplní uvnitř a šlehačkou.

Kam se vydat? Švédské muzeum nechutného jídla

Seveřané mají nejrůznější muzea. Nedávno jsem tu psala o islandském muzeu penisů, dnes se pojďme podívat na podobně kontroverzní muzeum ve švédském Malmö. Muzeum bylo v minulosti nařčeno, že zesměšňuje především asijské pokrmy.

Když se ale člověk odváží dovnitř, je jasné, že to není tak úplně pravda. Najde se tu poměrně dost severských specialit, a to od fermentovaného islandského žraloka, fermentovaného sledě, dánského smradlavého sýra až po grónskou polorozpadlou vánoční pochoutku.

Většina specialit je za sklem a uvnitř lze vidět pouze plastovou napodobeninu onoho chodu. Aby to ale nebylo návštěvníkovi úplně líto, je možnost si tu přičichnout k místním čichacím nádobám – ty jsou k dispozici především u velmi smradlavých chodů.

Třešničkou na tomto nechutném dortu jsou ochutnávky, které čekají na konci samé výstavy. Je možné tady ochutnat kolem 11 různých jídel, o kterých si člověk mohl číst na výstavě. Není se potřeba bát, místní personál je na případné obrácení žaludku připraven, dokonce i vstupenka je v podobě blicího pytlíku.

Kam za kulturou – O fundamentalistech svobody slova

Pojďme pokračovat v „Absyntovkách“ o severu. Tentokrát se budeme věnovat tématice, která je známá především v Dánsku a Švédsku. Lars Vilks byl umělec, který se proslavil svou kresbou pejska Mohameda, čímž se mu podařilo urazit drtivou většinu muslimského světa.

Al-Káida vyhlásila odměnu za jeho hlavu a prakticky od chvíle, kdy se tento komiks otiskl, měl u sebe Vilks ochranku. I v kodaňské kavárně, kde se odehrál teroristický útok, byla řeč o jeho provokativním umění a o tom, jak on sebe sama považoval za fundamentalistu svobody slova.

Kniha Střelba v Kodani velmi dobře popisuje Vilksovo umění a situaci, ve které se ocitl po otištění komiksu se psem.

Zpátky do minulosti – Kalmarská unie

Pojďme si říct pohádku o jednotné Skandinávii. O Skandinávii, která mezi sebou neválčila a nebyly v ní žádné spory. Historicky vzato bylo takových okamžiků jen málo. Poslední století je jedno z těch klidnějších období.

Pak tu ale byla ještě jedno období, kdy Norsko, Dánsko, Švédsko a jižní část Finska fungovaly dohromady jako jeden velký stát. Nebo spíše federace. V době, kdy neexistoval internet a nejrychlejší vozidlo byla loď nebo kůň, nešlo řídit takhle velké území skrz jeden vládnoucí orgán. Každá ze zemí si tedy zachovala svou suverenitu, ale přísně vzato domácí i mezinárodní politika spadala pod jednoho monarchu. Šlo tedy o podobu toho, co má USA – jednotnou zahraniční politiku, plus některá pravidla jsou individuální pro každý stát, jiná mají zase federální význam.

Toto spojení trvalo téměř 130 let, ale buďme upřímní, mělo jisté přestávky. Seveřany běžně rozdělovaly jejich vnitřní spory o monarchii, dědictví a o to, kdo je komu poddaný. Problémy dělali především Dánové, kteří se během své rebélie (1434) snažili získat si pro sebe větší kus země, než jim podle jiných náležel. Ve čtrnáctém století, poté, co ve Švédsku vládlo několik „protektorů říše“ ale žádný král, byl hlad po opravdovém monarchovi, a tak se opět Kalmarská unie spojila. Ale ne na dlouho. V roce 1523, poté, co byli ve Stockholmu popraveni příznivci švédských rebelů, kteří protestovali proti dánskému králi Christianovi (též známo jako Stockholmská krvavá lázeň), byl zvolen švédský král Gustav Vasa, a tak se pohádka o spojených královstvích rozplynula na dobro.

Věděli jste…  O finské prohibici

Finové mají zvláštní vztah k alkoholu. Když se řekne Fin, mnoho lidí si představí člověka s lahví vodky. A výlety do Estonska, kde je spojení mezi Helsinkami a Tallinnem, je příkladnou ukázkou. Estonsko má totiž mnohem levnější alkohol.

Ale pojďme se podívat na prohibici jako takovou. Na začátku minulého století byly zákazy alkoholu v módě – zavedli ji v USA, na Islandu, a tak se dostalo i na Finsko. Vzhledem k tomu, že k takovému rozhodnutí došlo krátce poté, co mohly hlasovat i ženy, někteří rádi žertují, že to byli právě mužské protějšky, které se postarali, o absenci pití.

Prohibice ve Finsku ale netrvala příliš dlouho. V roce 1931 následovalo další referendum, které prohibici zrušilo. Pro zrušení byli především muži, a co se demografie týče, alkohol zpátky požadovala především města než vesnice a odlehlejší oblasti.

I dneska má ale Finsko zákony, které se týkají alkoholu. Například pivo Duff je ve Finsku zakázáno.  Hlavním důvodem je spojení s kreslenou rodinou Simpsonových. Obecně vzato, jakákoliv reklama na alkohol nesmí být ve formě kreslených postaviček, a tak je blízké spojení se seriálem pro Finsko nepřípustné.

Krom toho není možné si koupit alkohol po 21. hodině. Silnější alkohol je možné si koupit pouze ve specializovaných prodejnách.

Na slovíčko – Rozlišování prarodičů

Skandinávské jazyky mají takovou pěknou věc – jak ve švédštině, tak v norštině i dánštině lze rozlišovat, odkud vaši prarodiče pocházejí, tedy jestli se jedná o babičku z máminy strany nebo z otcovy.

Farfar – otcův otec – tedy děda z tátovy strany

Farmor – otcova matka – babička od táty

Mormor – matčina matka – babička od mámy

Morfar – matčin otec – děda od mámy

Vtipné je, že takové rozlišení je i v češtině. Stařenka je matčina matka a stařeček je matčin otec, ale nejde o slova, která by se používala.

Jak je to v případě, že se prarodiče rozvedou a mají svého partnera, který není příbuzný daného potomka? I to mají vyřešeno. Pro takové případy existuje pojem bedstemor a bedstefar – tedy nejlepší máma a nejlepší otec. Jak se k tomu dospělo, netuším, ale pojem je to pěkný.