Týden 6
Novinky ze severu, vše nejlepší, pane Pantone a Sámové slaví svůj den!
A byla zima. Dánové se schovali do svých domečků, kde poslušně čekali, až zima přejde a přijde jaro. Takhle by asi autor Broučků Jan Karafiát popsal aktuální stav v celém Dánsku. Místních jsem se ptala, kdy naposledy bylo Dánsko zavalené sněhem, protože já to za posledních 9 let v takovém měřítku nezažila ani jednou. Tak to prý bylo naposledy v roce 2011. Situace je taková, že jsou všude vyprodané boby pro děti, cyklisti to už vzdali dávno a já jsem z kočárku přešla na nosítko. Dánsko se zastavilo, přístavy zamrzly, děti nemusí do škol a dospělí do zaměstnání, protože sníh ochromil všechny. Ale pohled na zasněženou Kodaň je nádherný.
Foto: Ze Severu - spousta cyklistů v těchto dnech svou pravidelnou trasu vzdalo
Smutnější už byl pohled na Mariuse Borga Høibyho, nevlastního syna norského korunního prince Haakona, který tento týden stanul před soudem. V procesu čelí 38 obviněním včetně znásilnění a domácího násilí. Těžko říct, zda se pláčem a vysvětlováním tlaku na svou osobu, kdy vyrůstal na očích široké veřejnosti, snažil pouze obměkčit soud či šlo o skutečné emoce. Devětadvacetiletému Høibymu hrozí až 10 let odnětí svobody a ortel by měl padnout 19. března. Norská monarchie teď zrovna neprožívá nejklidnější období, i vzhledem k odhalení šokujícího spojení korunní princezny Mette-Marit s americkým sexuálním delikventem Jeffreym Epsteinem.
Radost naopak vládne na dánském poli sportu, protože v jutském Herningu vybojovali dánští házenkáři titul mistrů Evropy. Před 15 tisíci fanoušky vstřelil symbolický poslední gól utkání Mathias Gidsel, aktuálně nejlepší házenkář světa.
Sámové slaví svůj den
Pokud Vám z učiva základní školy sice utkvěla v hlavě Sámova říše, ale Sámové vám nic neříkají, nevěste hlavu a poslouchejte. Podobnost těchto dvou názvů je čistě náhodná, nás dnes ale zajímají Sámové, kterým se také v češtině říká Laponci, ale Sámové na něj nahlíží asi podobně, jako Inuité na Eskymáky - považují to tedy za pejorativní označení.
Foto: Ze Severu - Okolí Abiska na trase Kungsleden spadá do území Sámů a probíhá zde sobí pastevectví. Cestou jsme zaznamenali barevné kůly - spekulovali jsme, zda se jedná o pozdrav LGBTQ komunity či typické sámské barvy - modrá, červená, žlutá, zelená.
Sámů není na světě více než 100 tisíc a jsou známí jako chovatelé sobů, protože arktickými oblastmi kočovali podle migrace těchto sudokopytníků. Země Sámů se rozprostírá přes 4 státy - nejsevernější část Finska, kousek je v Norsku, na severu Švédska a na ruském poloostrově Kola. Mají samozřejmě vlastní jazyky i nářečí, sámských jazyků je devět a patří do uralské jazykové větve. Jazyky to jsou nesmírně zajímavé, jen pro představu, Den Sámů se v severní sámštině řekne Sámiálbmotbeaivi a slaví se 6. února. Slaví se spíše tichou hrdostí, kulturou a připomínkou identity než velkými rituály. Vyvěšuje se sámská vlajka, lidé si oblékají kroj gákti, zpívá se a čte se poezie. Slaví se spíše komunitně než okázale.
Pokud byste do tajů tohoto národa chtěli proniknout hlouběji, doporučuji jeden ze starších newsletterů Albíny, který je věnován pouze Sámům a můžete jej najít zde.
Vše nejlepší, pane Pantone!
Verner Panton by v těchto dnech oslavil 100. narozeniny, a pokud vám jeho jméno nic neříká, tak jeho designové kousky jistě ano! Ač neexistuje žádná historická spojitost mezi červenými sedačkami (od designéra Navrátila) v českých tramvajích T3 a Pantonovou slavnou židlí, oba kusy nábytku vznikly v 60. letech a mně ta červená lesklá barva vždy evokovala tu dánskou jednolitou židli. Nejde tedy o to, že by se Navrátil inspiroval Pantonem, ale jde o paralelní vývoj, kdy byl plast materiálem budoucnosti a nábytek měl být jednoduchý a funkční. Což Panton Chair bez zadních nohou jednoznačně byla.
Nikdo nečekal, že se tento dánský designér utrhne ze řetězu a svou tvorbou půjde naprosto proti severskému minimalismu, a že si místo tlumených tónů a dřeva vybere extrémně syté barvy (oranžová, červená, fialová) a plast. Někomu se může zdát, že jeho tvorba sklouzává až do retro kýče 70. let a možná je to právě tou červenou barvou, kterou miloval. Naopak nesnášel béžovou, hnědou a šedou a říkal, že jsou to odstíny lidí, kteří se bojí udělat rozhodnutí.
Foto: Ze Severu - kniha Mid-Century Modern Icons of Design (Thames&Hudson)
Jeho Panton Chair vznikala skoro 10 let a byla to technologická noční můra. Židle z jednoho kusu plastu, do té doby naprosto neslýchané. Abych byla přesná, tak Panton Chair byla původně vyrobena ze zastudena lisované polyesterové pryskyřice vyztužené skelným vláknem. Jeho styl byl považovaný za přehnaný a bohužel velký návrat jeho tvorby nastal až po jeho smrti. Byl považován za blázna, žil v dodávce, s výrobci se často hádal, byl introvert, ale barvy byly jeho jazykem. Svého uznání se bohužel nedočkal. Dnes je to ikona designu, vystavená v muzeích po celém světě.