Týden 49
Novinky ze severu, Může si Norsko/Dánsko znovu koupit Shetlandy?, Festivaly světla, písnička na konec
Začal nám advent a s ním i období vánočních večírků. Tento víkend byl jeden nejoblíbenější pro tuto předvánoční veselici a alespon v Dánsku, bylo nutné si zamluvit místo už na konci září.
Krom toho společně s adventem sem přichází nejrůznější tradice. Krom rozsvícení adventní svíce, kterou zmínila už dříve Lucka, přichází například adventní trhy - tady pozor, nejsou tu vždycky, v některých místech se objeví třeba jen na jeden víkend. Nebo svátek svaté Lucie. Obecně vzato se dá říct, že si seveřané snaží dobu, kdy v některých koutech nevysvitne slunce do jara, zpříjemnit co nejvíce hřejivými svíčkami či jinými světelnými tradicemi.
Co týden dal?
Tento týden tu máme dobrou zprávu z Faerských ostrovů, kde se Faeřanky konečně budou moci rozhodovat samy o svém těle. O severských státech se často říká, že jsou liberální (pokud se nebudeme koukat do historie), upřednostňují práva žen a podobně. A v mnohém je to pravda.
Co se týče potratů, seveřané mají skutečně poměrně liberální politiku. Na Islandu je možné provést interupci do 22 týdně těhotenství, Dánsko nedávno schválilo 18 týden jako limit, kdy si to může určit matka. A až do tohoto týdne to neplatilo pro Faerské ostrovy, ty měli doposud přísný zákaz potratů - pouze pokud je v nebezpečí život matky, došlo k incestu nebo znásilnění nebo pokud má plod závažnou zdravotní vadu.
Faerský parlament Løgtingið schválil tento týden historickou změnu – po velmi těsném hlasování 17 : 16 prošel návrh zákona, který zavádí možnost ukončení těhotenství na žádost ženy do 12. týdne. Je to zásadní obrat v zemi, která si až do letoška držela jeden z nejpřísnějších potratových režimů v Evropě a byla jedinou částí dánské říše, kde ani po roce 1973 nedošlo k liberalizaci legislativy.
Nový zákon umožní potrat na žádost do 12. týdne těhotenství, podobně jako v Dánsku. Po tomto období budou zákroky zřejmě nadále podléhat výjimkám – například při vážném ohrožení zdraví nebo závažných vadách plodu. Lidskoprávní organizace nicméně upozorňují, že plná dekriminalizace potratů nemusí být úplná a že praxe se bude teprve vyvíjet.
Zpátky do minulosti… Norsko/Dánsko a Shetlandy a Orkneje
Severní Evropa je velmi spojená s historií Velké Británie. Konec konců, když jsem byla na Faerských ostrovech, mnohdy jsem do vyhledavače zadala určitý ostrov a ukázalo se, že nejbližším místem, kde je možné si danou věc koupit je Skotsko. Na Shetlandy a Orkneje je to z Faerů co by kamenem dohodil, a tak se není co divit. Tyto ostrovy původně patřily norskému království, které se později spojilo s Dánskem. V roce 1468 však dánsko-norský král Kristián I. neměl dostatek hotovosti na věno pro svou dceru Markétu, která se vdávala za skotského krále Jakuba III. A tak místo zlata použil jako zástavu celý ostrovní soubor: nejprve Orkneje a o rok později i Shetlandy. Šlo o běžnou právní praxi – ostrovy nebyly darovány ani postoupeny, ale dány do zástavy, která měla být později vyplacena. Jenže věno se nikdy nedoplatilo a Skotsko v roce 1472 ostrovy formálně anektovalo. Od té doby jsou trvale součástí Skotska, i když v místních názvech, tradicích i genetice stále přežívá silná severská stopa.
Součástí této smlouvy bylo také to, že Dánsko/Norsko - podle toho jak se na tato království koukáme - by si mohlo tyto ostrovy koupit zpátky. Skotstko se samozřejmě začalo chovat tak, že ostrovy jsou jejich a později se o ně seveřané nepřihlásili, ale součástí této smlouvy skutečně bylo, že by na ně mohla mít jedna ze severských zemí nárok, pokud kdykoliv doplatí část chybějícího věna.
Několik dánských králů se o to dokonce v následujících stoletích pokoušelo, ale Skotsko – a později i Velká Británie – to odmítaly. S postupem času ostrovy získaly strategický význam a staly se pevnou součástí skotské správy. Teoreticky tato klauzule o „vyplacení“ v dokumentech existuje dodnes, ale v praxi už je právně i politicky mrtvá: po rozdělení Dánska a Norska v roce 1814 přešla odpovědnost jinam a žádný moderní stát nárok neuplatňuje. Myšlenka, že by se Orkneje a Shetland vrátily zpět pod dánskou korunu, tak zůstává spíše historickou kuriozitou.
Pokud se ale podíváme na to, kolik by to bylo - Kristián dlužil 58 000 rýnských zlatých za obě souostroví. Jeden rýnský florint byl cca 3,5 gramů zlata, tudíž by si Norsko/Dánsko mohlo koupit Orkneje i Shetlandy zpátky za pěkných 203 kilo zlata. V dnešní sumě přepočítáno na zhruba 10-50 milionů euro. Zdá se to hodně, ale při pohlednu na státní rozpočet je to pakatel.
Kam na výlet? Festivaly světel
Začíná vánoční období, venku tma a do dánských ulic přichází tma. Aby si to vynahradili, tak do spousty měst taky přichází festival světel. Ty se v Dánsku většinou rozprostřou skrz celou zimu. V některých městech (zdravíme z Koldingu), jsou spojené s předvánočním víkendem, v jiných, například v Kodani, jsou rozprostřené od ledna do února - tedy té, alespoň za mě - depresivnější části zimy.
Super ale je, že se to koná celou zimu a je třeba tak jen natrefit správné město a správný víkend. Dánské architektonické centrum DAC v Kodani každou zimu připravuje světelné výstavy v budově BLOX, zatímco Aarhus nebo Odense často zapojují světelné instalace do svých zimních kulturních programů. A i když to nejsou klasické festivaly, dánská města pravidelně rozsvěcují zimní zahrady, zoo nebo parky — spíš dekorativní než umělecké, ale vždy příjemně atmosférické.
Jedno takové varování - pokud jste z Prahy a máte rádi Signal Fest, který já jsem zbožňovala, když jsem tam bydlela, je nutno dodat, že v některých případech zde budete zklamaní. Světla tu jsou, ale nejsou na budovy napasované tak dobře jako v Praze. Někdy jde prostě jen o světlíčka, co se hýbou na nějaké budově a jestli tam jsou okna nebo ne, to už je vedlejší. Nutno ale dodat, že některé instalace jsou fakt povedené.
Písnička na konec - Z vánočního kalendáře
Každý rok mají severské národy několik vánočních kalendářů - ale ne těch, ze kterých se dá loupat čokoláda, ty jsou tu samozřejmě taky, ale mnohem tradičnější jsou ty televizní, o kterých jsme si psali dříve. Totiž ty, kdy každý den vyjde jeden díl vánočního seriálu, nejčastěji nějaké pohádky.
Jak už to tak bývá s pohádkami spojené, jsou v tom i písničky. Tak bych sem ráda doporučila jednu z Vánočního kalenáře o služce z 19. století, Karen. Karen je dítě, které má svého nejlepšího přítele - Rumle, což je jeden ze skřítků. Skřítky ale vidí jen děti a s 13. narozeninami by ho Karen přestala vídat. Společně se tak rozhodnou udělat rituál, aby se mohli vídat i nadále. Takový malý kouzelný příběh o dospívání, přátelství a důsledky přání.