Týden 4

Finské volby speciál!

Skandinávie se tenhle týden otřásla v základech a to hned ze dvou důvodů. Prvním je, že Turecko po skoro dvou letech vyjednávání ratifikovalo vstup Švédska do NATO. Ale ještě se neradujme - zbývá souhlas Maďarska.

Zadruhé - Finsko v neděli, kdy tento newsletter čtete, čekají prezidentské volby. Vzhledem k tomu, že jsou téměř všechny severské státy - až na Finsko a Island - monarchie, tak si u nás o prezidentských volbách moc nepočtete. Pojďme proto využít příležitosti a představit si devět kandidátů, kteří usilují o post finského prezidenta.

Ve Finsku se prezident volí každých šest let a může být zvolen maximálně dvakrát za sebou. Současný prezident Niinistö dokončuje svůj druhý mandát, a protože už nemůže kandidovat potřetí, hledají Finové někoho, kdo ho ve funkci nahradí.

Alexander Stubb (Národní koalice)

Bývalý premiér a ministr financí z Národní koalice, tedy strany, která je domovská pro končícího prezidenta Niinistöa i premiéra Orpa. Přestože Stubb před téměř deseti lety fungoval v nejvyšších patrech finské politiky, v posledních letech se stáhl a pracoval v různých institucích EU. Právě jeho politický comeback na domácí scénu mu možná zajistil zatím těsné první místo v průzkumech.

Stubb je pravicový liberál se silně proevropským postojem. Velkou kritiku sklízí za zapojení Rosatomu do výstavby jaderného bloku v době, kdy byl premiérem. On sám to označuje za největší chybu svého vládnutí.

Pekka Haavisto (Zelení)

Pokud sledujete finskou politiku delší dobu, nebo jste aspoň sledovali vyjednávání o vstupu Finska do NATO, jméno Pekka Haavisto vám bude dobře známé. Ve vládě Sanny Marin zastával post šéfa diplomacie, ve finské politice je ale aktivní od konce 80. let, přestože byl původně novinářem a studoval sociologii. Navíc, jde o jednoho z prvních otevřených gayů v politice.

Haavisto mohl využít toho, aby ho do volebního klání nominovala vlastní Strana zelených, on se ale rozhodl jít cestou občanského kandidáta a sesbírat 20 tisíc podpisů, což se mu podařilo. Na prezidenta kandidoval již dvakrát a dvakrát skončil druhý právě za končícím prezidentem Ninistöem.

Jussi Hala-aho (Praví Finové)

Jusii Hala-aho je ve finské politice známým jménem, bohužel ne vždy v úplně kladných věcech. Současný předseda parlamentu byl v minulosti i lídrem strany Pravých Finů, nicméně už pouhé jeho zvolení do čela strany způsobilo kontroverzi a velká část členů v čele s Timo Soinim se rozhodla odejít.

Hala-aho byl totiž v minulosti stíhán za rasistické komentáře a na základě jeho kontroverzních výroků mu bylo pozastaveno i členství ve straně. Nicméně se najdou voliči, kterým to rozhodně nevadí, neboť Hala-aho momentálně v průzkumech obsadil třetí místo a jeho postup do druhého kola není nereálný.

Jutta Urpilainenová (Sociální demokracie)

Sociální demokracie, jakožto nejsilnější opoziční strana, může zažívat velké zklamání. Jejich kandidátka eurokomisařka Jutta Urpilainenová v průzkumech zatím získává pouze něco kolem 5 %, což musí být na stranu velikosti SDP zklamáním. Nepomohla podpora ani od spolustranických kolegyň - expremiérky Sanny Marinové (část voličů se domnívala, že SDP pošle do voleb právě ji) nebo bývalé prezidentky Tarji Halonenové.

Urpilainenová cílí na levicové voliče, jež nejsou spokojeni se současnou středopravicovou vládou. Vsadila hodně na kontaktní kampaň a vyzdvihování sociálních problémů, na což by voliči v sociálně citlivém Finsku mohli slyšet. Nicméně kampaň zahájila teprve na začátku prosince, což je relativně pozdě.

Li Anderssonová (Levice)

Nejmladší z prezidentských kandidátů, šestatřicetiletá Li Anderssonová, je rovněž bývalá ministryně vlády Sanny Marinové. Anderssonová měla na starosti resort školství a během vykonávání svého mandátu dokonce porodila dceru.

Anderssonová si v průzkumech drží kolem 7 % a oblíbená je hlavně u žen a nejmladší skupiny voličů do 30 let. V kampani se zaměřuje na otázky spojené se změnou klimatu, ale i ochrany lidských práv - například u LGBTQ lidí.

Olli Rehn (Strana středu)

Eurokomisař Olli Rehn má v průzkumech poměrně stabilní 4. místo za vedoucím trojlístkem Stubb, Haavisto a Hala-aho. Přestože je již od mládí členem Strany středu (v mládí byl dokonce předsedou její mládežnické organizace), kandiduje podobně jako Haavisto jako nezávislý kandidát.

Harry Harkimo (Hnutí teď)

Zakladatel a zároveň jediný poslanec Hnutí teď platí spíše za jednoho z outsiderů voleb. V minulosti byl členem Národní kolalice, tu ale opustil a založil právě ono Hnutí, které má v parlamentu jediného poslance, a to právě Harkima. Vedle politické kariéry jde hlavně o podnikatele, který v minulosti vlastnil hokejový klub.

Kritizován je hlavně za své předchozí vazby na sankciované ruské podnikatele.

Sari Essayahová (Křesťanští demokraté)

Devítičlennou skupinu kandidátů uzavírá Sari Essayahová, europoslankyně od křesťanských demokratů. Ani pro ni nejsou prezidentské volby premiéra - kandidovala už v roce 2012, kdy skončila poslední a podobný osud ji zřejmě čeká i letos, neboť se spolu s Harkimem drží na chvostu průzkumů.

Na rozdíl od kariéry v prezidentských volbách má za sebou ale docela úspěšnou sportovní kariéru. Finsko reprezentovala ve sportovní chůzi a je několikanásobnou medailistkou.