Týden 4

Muž jménem Paludan, speciality finské sauny, za polární září do Grónska, Tove, Ruské obléhání Bornholmu, norský dárek Finsku, speciální islandská slovíčka

Velkommen, Velkommen, Välkommen, Tervetuloa, Velkominn!

Zkrátka a dobře Vítejte a to hned ve všech pěti severských jazycích. První dvě nezaměňovat. Dánové vyslovují uvítání jinak než Norové.

Co týden dal?

Švédsku i Finsku už nějaký týden stojí přihlášky do Severoatlantické aliance. Aktuálně se čeká na souhlas Turecka, které tak nyní tahá za delší konec provazu. Ankara totiž chce, aby Švédové a Finové vydali 45 zločinců – většinou jde o politické vězně nebo oponenty tureckého prezidenta Erdogana.

Minulý týden se ale ukázal ještě jeden důvod, který způsobil problémy nejen s Tureckem, ale spíše obecně s islámskými státy. Stojí za ním muž jménem Rasmus Paludan, který o minulém víkendu ve stockholmských ulicích zapálil Korán.

Švédsku to během tohoto týdne způsobilo nejednu nepříjemnost. Premiér Ulf Kristersson se musel od pachatele distancovat a například v Bagdádu přišli demonstranti ke švédskému velvyslanectví vyjádřit nesouhlas.

Ve Švédsku platí samozřejmě svoboda slova, která se vztahuje i na činy, jako je pálení Koránu. Ovšem tímto kontroverzním činem je Paludan proslulý – dříve bydlel v Dánsku a jeho oblíbeným „koníčkem“ bylo pálit tuto svatou knihu v problematických čtvrtích, na muslimských pohřbech nebo u významných islámských budov. Jelikož byl obviněn z urážení menšiny a roznášení nenávisti, rozhodl se Dánsko opustit a začít nanovo ve Švédsku.

To se mu zřejmě povedlo – koneckonců minulé Velikonoce se po jeho demonstraci odehrálo ve městě Malmö tolik násilí, že na to policie bude ještě dlouho vzpomínat.

Severské zvyky snadno a rychle – Speciality finské sauny

Finsko je svými saunami proslulé. Jde o tak velký zvyk, že byl dokonce přidán do kulturních památek UNESCO. Ano, zatímco některé národy tancují flamengo, tak Finové se rádi paří. Ale to člověk může ostatně zjistit, už když si objednává hotel či hostel. Sauny jsou všude a s nimi i velmi specifická kultura.

Tak zaprvé – Finové chodí do sauny tak, jak je pán Bůh stvořil. V drtivé většině tedy úplně nazí. V mnoha saunách jde o podmínku pro vstup, a to i za předpokladu, že jde o společnou saunu pro obě pohlaví.

I přesto jde překvapivě o místo k socializaci. Finové jsou často nařčeni z toho, že je to mlčenlivý národ, který se neumí usmívat nebo se tvářit šťastně. Pokud ale finský úsměv někde najdete, tak je to právě v sauně.

Typickým zvykem je se po brutálních teplotách, kterým člověk v sauně čelí, prudce ochladit. Ve Finsku je tedy běžné se jít vyválet do nejbližší sněhové hromady nebo skočit do ledové vody.

Kameny, které v sauně jsou, se někdy zalévají nejen vodou, ale i pivem, což specificky voní a vytváří toužebné prostředí.

Někteří si do sauny vezmou i dřevěné proutky, které na žhavých kamenech nahřívají a pak s nimi kolem sebe mávají, aby jimi rozproudili vzduch.

Kam se vydat? Kangerlussuaq – Království polární záře

Je sice konec ledna, ale na hon na polární záři je stále času dost. V praxi k vidění tohoto fenoménu noční oblohy člověk potřebuje dvě věci – sluneční aktivitu a zároveň čistá oblaka. Plus je tu samozřejmě takový faktor toho, že čím severněji se člověk nachází, tím větší je pravděpodobnost, že zelenou krásu noční oblohy uvidí.

Kangerlussuaq je malé město v Grónsku, kde je podle místních 200 slunečních dní v roce. Což je samozřejmě trochu ironie, protože půl roku je tu čistě tma. Ale v každém případě je to dostatečně severně na to, aby se aurora dala spatřit, a zároveň je tu jistá pravděpodobnost, že oblaka budou skutečně bez mráčku.

Pokud by náhodou nějaké světlo bylo, pořádají se odsud výlety na ledovec. Je tu nejdelší silnice v Grónsku (celých úžasných 64 kilometrů) a mezinárodní letiště – v městě, které má cca 160 obyvatel a většina z nich pracuje právě na letišti.

K vidění tu jsou pižmoni i sobi, a pokud je počasí hodně příznivé, není nad to si udělat pěší túru k místnímu jezeru – je vzdálené asi jen 3 km od letiště a tedy i centra tohoto městečka.

Kam za kulturou? Tove

Jméno Tove je na severu poměrně běžné, tady ale označuje jméno filmu o finské spisovatelce Tove Jansson – tedy paní, která vytvořila mumínky. S rozpočtem 3,4 milionu eur (asi 81 milionů Kč) jde o druhý nejdražší finský film a věřte, že jde skutečně o parádu televizních obrazovek.

Film je o mladé Tove Jansson a dění po druhé světové válce. Kromě autorčiny tvorby se snímek zabývá i její sexualitou – šlo totiž o významnou osobnost finské LGBTQ+ scény.

Pokud by toto doporučení nestačilo, dejte na filmové kritiky – toto dílo totiž ovládlo i Jussi-awards tedy finskou obdobu Oscarů.

K vidění na HBO Max!

Zpátky do minulosti – Jak Rusko obléhalo dánský ostrov

Finsko není jediné, které má „pocuchanou“ historii s Ruskem. Mezi národy, které byly Ruskem okupované, patří překvapivě i Dánsko. Šlo o událost, která se odehrála na samém konci druhé světové války.

Dánsko bylo tou dobou pod nacistickou nadvládou, která panovala i na nedalekém ostrově Bornholm, který je blíže Švédsku než Dánsku. V květnu 1945 byl tento ostrov těžce bombardován a místní nacistické síly byly vyzvány ke kapitulaci. Jelikož se v té době hrálo o to, kdo osvobodí koho, ostatně i jako u nás v Česku, britští vojáci měli být převezeni na ostrov, aby se nacisté mohli vzdát západním spojencům. Bylo to dokonce něco, o co Němci kvůli strachu ze Sovětů opakovaně žádali telegramem.

Když německý kapitán odmítal podepsat kapitulaci a čekal na Brity, sovětští vojáci začali ostrov znovu bombardovat. Pumy zničily 800 domů a další 3000 poškodily. Většina obyvatel byla varována a schovaná, ale i tak zemřelo 10 lidí. 9. května 1945 přistály na Bornholmu sovětské jednotky a po krátkém boji dosáhly německé kapitulace. Ostrov ale nechtěly jen tak opustit. Odešly až o rok později v rámci dohody – Dánsko bylo ponecháno západním spojencům a Sověti si nechali Baltské státy.

Věděli jste, že… Norsko chtělo dát Finsku horu

V roce 1917 se Finsko odtrhlo od Ruské federace a Norové jim v roce 2016 vymysleli perfektní dárek. Finové, podobně jako Norové, jsou outdoorová stvoření s láskou přírodě, a proč jim trochu přírody nedat? Ne, neznamená to po nich hodit kamenem, byť by to nebylo daleko od pravdy.

Norsko-finská hranice objímá horu Halti a její vrchol, který je v současnosti blíže norským hranicím. Objevily se tedy návrhy toho, že by možná bylo hezké ke stoletému výročí finské nezávislosti tuto horu Finsku předat.

Oslo si s touto myšlenkou pohrávalo dlouho a nejspíše i velmi vážně. Bohužel byl tento nápad zamítnut – v norské ústavě se totiž píše, že není přijatelné předat část území jinému státu, a to ani v případě, že by se ta část ovázala přátelskou mašličkou a přáním k narozeninám.

Na slovíčko – Islandské nepřeložitelné věty

Seveřané se rádi plácají po zádech s tím, že jejich řeč skýtá slova, které nejde jen tak přeložit, či dokonce je není možné najít v jiných jazycích. Jistě, každý výraz lze přeložit, ale je to poněkud kostrbaté. Pojďme se podívat na ty, které za to opravdu stojí!

Gluggaveður – doslovný význam: okenní počasí. Jde o slovo, které vyjadřuje dění, kdy pohled z okna je lepší než vycházka ven – například proto, že je příliš zima nebo strašně sněží.

Kviðmágur – doslovný význam: tělní švagři. Jde o speciální význam, kterým se označují dva muži, kteří spali se stejnou ženou. Na Islandu jde o relativně častý jev.

Sólarfrí – doslovný význam: slunečné prázdniny. Ano, v Česku se občas dostává ředitelské volno pro případy, kdy není možné se do školy bezpečně dostat. Takové věci se na severu moc často nedějí. Tady je naopak sluneční volno, tedy speciální a většinou nečekaný svátek, který se uděluje v případě, že je slunečno a žáci nebo pracovníci by si měli radši užít dobrého počasí. Ani tyto dny nejsou časté.

þetta reddast – Doslovný význam v tomto případě asi neexistuje. Islanďané jsou ale takový Italové severu, a tak „þetta reddast“ znamená něco jako „Hakuna matata“. Zkrátka jde o vyjádření toho, ať se člověk moc nestará, co se stane, stane se a všechno nějak dopadne. Na Islandu velmi oblíbená věta.