Týden 33

Severské olympijské příběhy

V týdnu skončily letní olympijské hry, které se konaly v Paříži. Češi tradičně dominují spíše v letních hrách, severské státy to mají naopak. I tak ale jejich letošní bilance není špatná.

Nejlépe si vedlo Švédsko se čtyřmi zlatými, čtyřmi stříbrnými a třemi bronzy. Součástí švédské výpravy byl i Mondo Duplantis, jedna z hlavních hvězd pařížských her a nositel nového světového rekordu o skoku o tyči.

Stejný počet zlatých medailí jako Švédi mají i Norové s tím, že tři zlata se jim podařilo získat během čtyř hodin v jeden den. Nejmladší z bratrů Ingebrigtsenových, Jakob, si po čtvrtém místě zlepšil chuť na běhu na 5000m, Solfid Koanda zazářila ve vzpírání a úspěšný norský den podtrhly ještě házenkářky, které ve finále porazily domácí Francouzky a domů vezly po dvou bronzech z Ria a Tokia vytoužené zlato.

Dánové skončili příčku za naší výpravou s bilancí dvě zlata, dvě stříbra a pět bronzů. Také slavili zlatý úspěch v házené, tentokrát v té mužské. S prázdnou ale nejedou ani házenkářsky, které v bitvě o bronz porazily Švédky. Druhé dánské zlato je, možná pro někoho překvapivě, z badmintonu a má ho na svědomí světová dvojka Viktor Axelsen.

Královské olympijské lásky

Stejně jako Švédi, i Dánové měli na místě oporu v jejich králi Frederikovi, který je navíc po otci napůl Francouz, takže se mohl částěčně cítit jako doma. Královna Mary je zase původem z Austrálie, takže vedle dánských sportovců navštívila i veleúspěšné australské plavkyně. Pro Frederika s Mary má olympiáda symbolický význam - na jedné se totiž seznámili. Konkrétně šlo o tu v Sydney konané na přelomu století a od té doby tvoří pár.

Nejsopu ale jediným královským párem, které dala dohromady olympiáda. Stejný příběh, jen o třicet let dříve zažili i Karl XVI. Gustaf a jeho manželka královna Silvie. Korunní princ v roce 1972 v Mnichově potkal překladatelku Silvii Sommerlath, kterou si o čtyři roky později vzal.

Finové jedou s prázdnou, smutnit ale nemusí

Komu ale nebylo v Paříži přáno jsou Finové. Těžko říct, jestli jde z jejich pohledu o zklamání - letní hry nebývají pro v posledních letech Finsko úspěšné. Letos to ale bylo úsplně poprvé, co se vrací bez jediné medaile. V Riu a Tokiu jim bronzovou radost udělila boxerka Mira Potkonen, kterou v Tokiu navíc ještě doplnil bronzový plavec Matti Mattson. Potkonen ale už svou kariéru ukončila na hřebík, a nikdo z finských sportovců na ni nenavázal.

Finové si ale jistě zlepší chuť za dva roky v Miláně, kde se budou konat zimní olympijské hry. Tam se naopak řadí k nejúspěšnějším zemím - hokejisty čeká obhajoba pekingského zlata, hokejistky vybojovaly bronz a jejich ambice jsou jiště rovněž zlaté. Silná je i reprezentace běžců a běžkyň na lyžích, podobně jako u Norů.

Z miláčka národní ostuda

Fanoušci skoku na lyžích si jistě pamatují jméno Mattiho Nykänena. Aby ne, jde o nejlepšího skokana na lyžích a jednoho z nejlepších finských sportovců vůbec s bilancí pěti zlatých olympijských medailí a jedné stříbrné. Úspěšnou kariéru doplňuje i čtrnáct medailí z mistrovství světa.

Bohužel ani sportovní úspěchy ho neochránily před démonem alkoholu, jež ho doháněl už během kariéry, kdy se například během několika dní ztratil a olympijská výprava musela na hry do Calgary odjet bez něj.

Strmý pád ale přišel po konci kariéry, kdy alkohol doplnily drogy a Nykänen skončil ve vězení za pokus o vraždu, na krku měl i obvinění z domácího násilí. Snažil se uživit jako striptér nebo jako rockový zpěvák, jehož texty ale byly spíše k smíchu. Pokud umíte finsky, tak posuďte sami.

Kolem roku 2013 to začalo vypadat, že si Nykänen začíná dívat svůj život dokupy a vrátil se ke skoku na lyžích jako trenér a dokonce se dočkal i úspěchu ve veteránských soutěžích. V únoru 2019 ale v 55 letech zemřel. Finsko se s legendou skoku na lyžích rozloučilo státním pohřbem.

Švédská smůla v Salt Lake City

Švédsko patří k hokejovým velmocím, proto se před zimními hrami netají tím, že touží po medaili, ideálně zlaté. Jinak tomu nebylo na hrách v Salt Lake City v roce 2002. Ambice zvýšila i skupinová část, kterou se švédský výběr probojoval bez jediné ztráty bodů - mimo jiné zdolali i, Čechy, obhájce naganského zlata 2:1.

Čtvrtfinálový souboj s Běloruskem tak měl být formalitou, hned ve čtvrté minutě šly Tre Kronor do vedení. Běloruští outsideři ale zápas za dvě minuty vyrovnali, a v závěru zápasu dokonce otočili. Přestože na běloruskou branku šlo víc střel. Medailový sen se rychle rozlynul. Smutek zachránil ženský nároďák, jelikož hokejistky braly bronz.

A když už jsme u té smůly, tak ta se drží i u sousedů. Fanoušci biatlonu jistě znají jméno finské superstar Kaisy Mäkäräinen. Přestože finská biatlonistka získala titul mistryně světa a tři křišťálové glóby, za tři účasti na olympijských hrách (2010 - 2018) nezískala jedinou medaili a její nejlepší umístění jsou dvě šestá místa z hromadného startu v Soči a smíšené štafety v Koree.

Dæhlie a Boit - neobvyklé přátelství Norska a Keňi

Norsko je vůbec nejúspěšnější země, co se zimní olympiády týče - mají 408 medailí, a z toho 148 zlatých. Největší podíl na tom mají běžči a běžkyně na lyžích. V této disciplíně mimo jiné kraluje i jméno Bjørna Dæhlieho, nejen pro jeho medailové úspěchy (8 zlatých, 4 stříbrné).

Dæhlie se ale do sportovní historie zapsal jako aktér jednoho z nejhezčích olympijských příběhů - přátelství z keňským běžcem Philipem Boitem. Keňa je známá spíše pro své úspěchy v atletice, Boit byl vůbec prvním sportovcem, který reprezentoval svou zemi na zimních hrách. Reprezentant v běhu na lyžích z Nagana 1998 se závodu účastnil pouhé dva roky po té, co poprvé viděl sníh a na rozdíl od norského závodníka nepatřil mezi favority.

Závod na 10 kilometrů, kterého se oba jezdci účastnili, vyhrál nepřekvapivě Dæhlie, Boit dojel na posledním místě jako 92. Dæhlie po výhře ale odmítl ihned odejít na medailový ceremoniál a rozhodl se v cíli na svého kolegu počkat a podpořit ho v dokončení závodu. Celý stadion na popud Bjørna skandoval Boitovo jméno, a když závodník dojel do cíle, tak se oba lyžaři objali. Boit pak měl v cíli údajně Dæhliemu slíbit, že ho v Salt Lake City porazí.

Tak se nestalo, ale přátelství obou mužů pokračovalo dál. Philip Boit dokonce po Dæhliem pojmenoval svého syna.