Týden 30

Greta dostala pokutu, Riikka Purra čelí odpůrcům, Fredagsmys, 22. července a Raoul Wallenberg.

Co týden dal?

Po dlouhé době media nejen ve Švédsku zaplnila Greta. Tentokrát ale nešlo o žádnou školní stávku ani hádku na Twitteru. Známá švédská aktivistka dostala pokutu za neuposlechnutí policie během protestu v jihošvédském Malmö. Skupinka aktivistů zablokovala příjezdovou cestu do přístavu. „Moje činy jsou obhajitelné,“ reagovala Thunberg u soudu v Malmö. „Nacházíme se v mimořádné situaci, která ohrožuje životy, zdraví a majetek. Nespočet lidí a komunit je ohroženo jak v krátkodobém, tak v dlouhodobém horizontu.“

Ale děje se toho hodně i ve Finsku. Po tom, co po deseti dnech fungování vlády musel odstoupit ministr hospodářství Vilhelm Junilla kvůli nacistické symbolice jsme vás už informovaly před pár týdny. Soumrak se teď stáhnul nad samotnou předsedkyní Pravých Finů a ministryní financí Riikkou Purrou. Krátce po Junillově rezignaci se objevilo obvinění, že Purra kolem roku 2008 psala na blog jejího stranického kolegy Jussi Hala-ahy rasistické komenáře na adresu černochů a přistěhovalců. Purra se za své činy omluvila, rezignovat prý ale nehodlá. Nicméně její odpůrci už svolali petici za její odstoupení, který nyní sčítá přes 120 tisíc podpisů.

Severské zvyky snadno a rychle - Fredagsmys

Dnešní severský zvyk je velmi píjemný. Abychom si ho představili, tak ho musíme napřed přeložit. Fredag znamená švédsky pátek a mys značí něco pohodlného. Fredagsmys se tedy dá přeložit jako páteční pohoda. Tedy večer, kdy před sebou máte víkendové volno.

Prostě je to ten čas, kdy zůstanete doma s rodinou nebo přáteli, koukáte na televizi nebo hrajete deskovky. Dobré jídlo samozřejmě nesmí chybět. Podle psychologů má fredagsmys po dlouhém pracovním týdnu dobrý vliv na psychiku, což bude mít co dočinění s tím, že jsou severské národy tak šťastné.

Kam za kulturou? 22. července

Ne, nespletly jsme se a nedoporučujeme vám dvakrát ten stejný film. Minulý týden tu Albi doporučovala film Utøya, 22. července od norského režiséra Erika Poppe. Pokud se na to po shlédnutí tohoto drsného snímku ještě budete cítit, tak vám doporučuji ještě film 22. července od Paula Greengrasse - režiséra, který má na účtě třeba i film o 11. září.

Norskou verzi jsem viděla jako první a Greengrassovi jsem se dlouhou dobu bránila. Vadilo mi hned několik věcí - ačkoliv jsou ve filmu norští herci, tak je v angličtině + na rozdíl od druhého filmu zobrazuje samotného vraha. Dalším rozdílem bylo, že zatímco postava Kaji z norského filmu je komplet smyšlená, Greengrass popisuje příběh Viljara Hanssena - přeživšího, který vyvázl z těžkým zraněním, na ostrově přišel o oko a hlavně o dva nejbližší kamarády, a taky Lary Rashid - přeživší, dnes novinářky norské TV 2. Lara útok přežila, její starší sestra Bano ale takové štěstí neměla.

Protože je ale film dostupný na Netflixu, přemohla mě časem zvědavost. A musím říct, že obavy byly zbytečné. I Greengrassův film je natočený z úctou k přeživším a obětem. Ve finále se snímky nedají moc srovnávat. Zatímco Poppe se dějem věnuje hlavně útoku, Greengrass se zaměřil na události po něm - zejména soud s B., zotavování se zraněných po útoku a jak se rodiny obětí smiřují se ztrátou. Za vidění určitě stojí vidět oba filmy, ale s nějakou rozumnou prodlevou - není to lehká podívaná.

Zpátky do minulosti - Raoul Wallenberg

Švédsko bylo za druhé světové války sice neutrální, své válečné hrdiny ale má. Jedním z nich je například diplomat Raoul Wallenberg, kterého si Švédsko i svět připomíná 17. ledna. Hned si vysvětlíme proč. Ale teď od začátku.

Wallenberg se narodil v roce 1912. Ačkoliv pocházel z rodiny bankéřů, jeho samotného to táhlo spíše k architektuře. Tu také po vojně studoval ve Francii, po studiích se jí ale nikdy nevěnoval - stal se obchodníkem.

Díky své profesi hodně cestoval a potkával spoustu důležitých lidí. Mezi nimi madarského Žida Kolamana Lauera. V roce 1944 se proto vydal do Budapešti na záchranou misi.

Díky tzv. Schutzpassům, které Wallenberg Židům rozdával ze střechy vagónu si Židé mohli odepnout ze šatů židovskou hvězdu, čímž jim byla zajištěna ochrana. Vedle Schutzpassů dostali i nějaké jídlo a oblečení.

Den Raoula Wallenberga připadá právě na 17. ledna, protože to je den, kdy byl naposled spatřen živý. Okolnosti ohledně jeho smrti nejsou známé, pravděpodobně se ale stal ve vězení, kam byl v roce 1945 odvlečen, obětí Stalinových čistek z roku 1947. V Praze je po něm pojmenovaná promenáda na Hradčanech.

Zajímavost na závěr

O americké supermodelce českého původu Pavlíně Pořízkové jste už určitě slyšeli. Narodila se v Prostějově, její rodiče emigrovali do Švédska, kam úřady nechtěli tehdy velmi mladou Pavlínu pustit. A víte, kdo měl velký podíl na tom, aby se rodina znova shledala? Ano - premiér Olof Palme.