Týden 29

Rusko ukradlo pivovar Dánsku, Festivaly vikingů, Muddus, Utoya, záchrana Dánských židů, o grónských psech a finská pořekadla

Co týden dal?

Ačkoliv Dánsko posílalo na Ukrajinu mnoho zbraní, dalo by se říct, že se pokusilo trápit Rusko i tím, že stále nechalo pivovar Carlsberg pracovat i v Rusku a trestalo tím tak běžné Rusy, kteří se rozhodli tohle pivo pít.

Ale co se za poslední týden nestalo. Carlsberg se rozhodl, že pivovar, který dodává zlatavý mok v Rusku zastaví. Inu, nepovedlo se. Putin se podle oficiálních zpráv Carlsbergu rozhodl, že s dánsky vlastněným pivovarem naloží po svém a tak ho předal svému příteli.

V tomto případě se jedná o sedmdesátiletého Tarmura Bollojeva, který pomáhal založit ruský klub juda. Podle Carlsbergu se tak pokusí “vytřískat” z pivovaru co to jde - ať už se jedná o zaměstnance nebo produkční součásti, které v Rusku zatím zůstávají.

Severské zvyky snadno a rychle - Festivaly vikingů

Severské státy jsou na svou minulost, kdy jezdili a plundrovali Anglii, náležitě pyšní. Aby ne. Vikingové jsou nyní hrdinové v mnoha úspěšných filmech a seriálech. Zatímco sledováním seriálu na HBO se k těmto starým bojovníkům přiblížíme jen skrz televizní obrazovku, v severských zemích se přes léto pořádají vikingské festivaly, kde je možné si tuto historickou éru zažít na vlastní kůži.

Jde o festivaly, kde se člověk může převléci za vikinga a zkusit si na vlastní kůži to, jak dříve tito lidé žili. Je tedy možné zkusit si postavit loď, zápasit, nebo si zkusit něco vytesat. Navíc tu jsou stánky, kdy je možné si koupit jídlo tak, jak se dělalo dříve.

Tyhle slavnosti se pořádají skrz Skandinávii. V Dánsku je největší v Horsens a ve Švédsku je nejvýraznější v Trelleborgu.

Kam vyrazit? Národní park Muddus

Národní park Muddus a Laponsko jsou výjimečné tím, že se jedná o jedno z mála míst na světě, kde se stále ve velkém měřítku provozuje kočovné pastevectví sobů. V jiných severských oblastech se tento způsob života stal příliš obtížným a mladé generace často volí jiný životní styl.

Také ve švédském Laponsku zná pastevectví sobů mnoho výzev, od klimatických změn, turistiky, těžby až po ztrátu pasteveckých pozemků. Saamové jsou však také hrdí na své bohaté kulturní dědictví. Proto je ochrana národních parků v Laponsku, které odrážejí tradiční život Saamů, nesmírně důležitá.

Památková rezervace Laponie je považována za jednu z mála zbývajících oblastí divoké přírody v Evropě. Hory národního parku Sarek a Padjelanta jsou natolik odlehlé, že se k nim lze dostat pouze po několikadenních túrách a dálkových trasách, jako je například slavný Kungsleden. Národní parky Stora Sjofallet a Muddus jsou jediné, do kterých vede silnice, a patří tak k nejdostupnějším parkům, které lze v Laponsku navštívit.

Národní park Muddus má síť krásných turistických stezek v pralesích v jižní části parku. Stezka Muttos je dlouhá asi 50 kilometrů a zabere asi 4 dny pěší turistiky. Existuje však také spousta možností jednodenních túr. Národní park Muddus je proto ideální pro začínající turisty a ty, kteří hledají příjemný jednodenní výlet z Jokkmokku a zároveň chtějí poznat poslední zbytky laponské divočiny.

Kam za kulturou? Utoya

Včera jsme si připomněli smutné výročí teroristického útoku v Norsku, kde poblíž vládní budovy zemřelo 7 lidí a na ostrově Utoya zahynulo dalších 69 převážně mladých objetí.

O vrahovi se napsalo mnoho knih (jednu jsme tu nedávno doporučovaly) a natočily se i dva filmy. Já bych vám ráda doporučila ten norský. Do kina šel v roce 2018 a dodnes nenechá nikoho klidného.

Příběh je o Kaje, která byla v době příjezdu Anderse Breivika ve stanu. Kde je ale její mladší sestra, je otázka. Kaja tak běhá po ostrově, vyhýbá se kulkám a hledá svou sestru.

Nejde o akční film, který by měl hlavní hrdinku. Film má 97 minut, ve kterých divák sleduje, jak těžké je schovat se na tak malém ostrově plném lidí. Jaké to je klopýtat přes bezvládná těla svých vrstevníků. Hodina a půl navíc vykresluje celých 72 minut toho, kdy Breivik terorizoval ostrov s mladými táborníky. Člověk si nejednou řekne, kde je policie a jak dlouho se bude ještě utíkat.

Zpátky do minulosti - Záchrana dánských židů

Pojďme si připomenout jeden ze vzácných příběhů ve druhé světové válce. Jedná se o příběh, kdy Švédové zachraňovali tisíce dánských židů.

Vrátíme se tak zpátky do 40. let minulého století. Dánové byly okupováni nacisty 9. dubna 1940. Po většinu okupace měli s nacisty dobrý vztah v tom smyslu, že nacisté nedělali zátahy na dánské menšiny a Dánové zase nevytvářeli žádné demonstrace.

A to tedy až do roku 1943, kdy se několik demonstrací zorganizovalo. Německý velvyslanec na švédské straně tak věděl, že se nacisté v Dánsku připravují na velkou zatýkací akci.

Dánská židovská komunita nebyla nijak veliká. Jednalo se o několik tisíc lidí. V každém případě švédská rádia se rozhodla, že vyšlou zprávu s tím, aby lidé utekli do bezpečí do Švédska, co nejdříve.

Díky švédskému diplomatu, který fungoval jako dvojitý agent, se tak podařilo zachránit více než 7 tisíc dánských židů.

V Dánsku zůstalo jen několik stovek, většinou rodin s malými dětmi, které by nezvládli cestu bez rozruchu. Těchto pár stovek bylo pak převezeno do Terezína, kde zůstali do konce války.

Věděli jste, že … O grónských psech

Když si člověk vygooglí Grónsko, vyskočí na něj barevné domky, ledovce a pak taky psí spřežení. Pojďme si říct něco málo o psech v Grónsku a jejich zvláštním vztahu k lidem.

Pes je pro mnohé Čechy (pejskaře) téměř posvátné zvíře, o kterém se nesmí říct nic špatného. Psy mají své vlastní místo na gauči, ergonomickou misku na krmení a hračky.

A v Grónsku? Psi mají kotec. Jedná se ale o pracovní zvíře. V zimě se používá na lov prakticky každý den, nebo alespoň týden, v létě jsou přivázáni k boudě a jídlo dostávají jednou za tři dny, aby si udrželi formu. Na štěňata se nesahá a nemazlí se s nimi.

Zní to nemilosrdně? Možná. Podívejme se na to ale jinak - psy se v Grónsku používají, protože jsou lehčí než snowmobil, který váží víc a na tenkých ledech se psy udrží lépe. Ve chvíli, kdy se s nimi ale něco stane, tak se pro ně Gróňané vracejí. Plavou pro ně v ledové vodě, aby je zachránili z nejrůznějších patálií, do kterých se dostanou většinou během lovu.

Jde tedy o ojedinělý vztah mezi tímto plemenem a místními, kteří je sice mají rádi, ale svým zvláštním způsobem.

Na slovíčko - Finská pořekadla

Dlouho jsme si tu nepovídali o různých pořekadlech ze severu. Pojďme se tedy podívat do Finska.

Rohkea rokan syö - v překladu: odvážný sní polívku - nejde ale o kulinářskou specialitu, v češtině by toto pořekadlo znělo Štěstí přeje odvážným

Pata kattilaa soimaa, musta kylki kummallakin - v překladu: Hrnec obviňuje konvici, ale oba mají svou černou stránku - pravý význam tohoto rčení jsem v češtině nenašla, ale řekněme, že se dá použít pro situaci, kdy jeden viní druhého, ale vinu nesou oba

Konstit on monet, sano mummo kun kissalla pöytää pyyhki - v překladu: Existuje mnoho prostředků, řekla babička, když utírala stůl s kočkou. - Význam tohoto finského rčení se dá přeložit jako “Kdo chce, cestu si najde”

Ei ole koiraa karvoihin katsominen - Nevybírej psa podle kožichu - V češtině by to znamenalo: nesuď knihu podle obalu

Kell’ onni on se onnen kätkeköön - Kdo má štěstí, měl by ho skrýt - Trochu zvláštní rčení od národa, který pošesté v řadě vyhrál nejšťastnější zemi na světě. V každém případě toto pořekadlo varuje před nerovností a závistí a zkrátka varuje, že štěstí je lepší skrýt. Když se podíváte na Finy a jak se tváří, nutno říci, že jim to jde.