Týden 28
Turecké ano, dánská dovolená, Je nás pět, křídové útesy, finská občanská válka, islandští koně a vše, co jste chtěli vědět o faerštině
Co týden dal?
Švédsko se konečně dočkalo. Turecko, které dělalo sprasky se vstupem do NATO se konečně rozhodlo říct Ano. Pro Švédsko to znamená, že mají další krok vstupu za sebou.
Turecko, jmenovitě Erdogan, měl problém s tím, že Švédové i Fini přibrali pod svá křídla novináře a aktivisty, kteří byli proti Erdoganově režimu a u tureckého prezidenta si tak vysloužili nálepku “terorista”. Švédsko tak mělo před sebou mnoho perných diplomatických chvilek, ale nakonec to zřejmě vyšlo.
Příští zastávka - Maďarsko. Orbán a jeho parta si souhlas ještě promýšlí.
Severské zvyky snadno a rychle - letní dovolená
Dánové mají dohromady 25 dní placené dovolené, tedy celých pět týdnů. V červenci je pak zvykem, že si všichni vezmou tři týdny dovolené první tři týdny. Jedná se většinou o kancelářské práce, ale v praxi to znamená, že nic nefunguje.
Mnohé podniky jsou kompletně zavřené, na univerzity se člověk nedovolá a i některé kavárny se občas rozhodnou, že je potřeba odjet pryč.
A jak tedy vypadá taková typická dánská dovolená? Polovina Dánů je ve Španělsku, což je jedna z nejpopulárnějších míst, kde v létě potkávat spálené skandinávce. Mnoho Dánů také migruje na tak zvaný Sommerhus - tedy takovou letní chatu, která je většinou uprostřed ničeho nebo poblíž západního pobřeží. Dánové se tam chodí cachtat, nebo prostě projíždět si krásnou, ale plochou přírodu.
Kam za kulturou? Je nás pět
Pojďme se podívat na tzv. Norské podivno. Kniha je nás pět hovoří o čtyřčlenné rodině. Máma je taková věčně nešťastná, děti by chtěli ještě jednoho sourozence, táta taky, máma to odmítá a přesto se jim nakonec podaří získat dalšího společníka. Ale takového zvláštního a jiného než by se dalo čekat.
Napínavá kniha od Matiase Faldbakkena otevírá poměrně nový a relativně nevšední žánr, o kterém se příliš neslyší. Jde o poněkud bizární ale lehký příběh ideální na letní čtení.
Kam se vydat?
Co se týče tipů na výlet, pojďme se podívat zpátky do Dánska. Jde o neuvěřitelně plochou zemi. Tudíž není zrovna známá pro své útesy, jako například Norsko. V každém případě je nutno říci, že i Dánsko má své útesy, které stojí za to. Konkrétně se jedná o křídové útesy, které leží na menším ostrovu pod Kodaní.
Není to přímo národní park, v každém případě se jedná o místo, kde se příroda kříží s vědou. Na tomto místě se totiž našly zbytky dinosaurů a tak je tu muzeum - především pro děti - které se zabývá palentologií a přibližuje tak dětem dinosaury ale i způsoby, jakými byli jejich ostatky objeveny.
Co se týče přírodní části, je tu obří pláž, která je narozdíl od všech ostatních dánských pláží kamená. A kolem útesů je mnoho přírodních stezek, ze kterých lze objevovat nejrůznější úhly místních útesů.
Malé doporučení - toto místo je vhodné navštívit během parného dne. Většina stezek je schovaná ve stromech, takže se člověk nevystavuje slunci a pokud se rozhodnete jít na pláž, tak věřte, že Balt je vždycky poměrně studený.
Zpátky do minulosti
Finsko bylo do nedávna známé svou neutralitou vůči NATO, nebo třeba taky tím, že se jedná o nejšťastnější národ na světě. V podstatě to tak může vypadat, že Finové jsou mírumilovná stvoření a všechny vnitřní spory se řeší diplomatickou cestou.
Omyl. I Finsko mělo svou občanskou válku, která proběhla relativně nedávno (a tím myslím v minulém století).
V roce 1918 vypukl spor mezi vrchní vrstvou společnosti a tou nižší. To vše bylo v kontextu finské nezávislosti a přechodu z Finského velkovévodství, které patřilo pod carské Rusko, na finskou republiku.
Docházelo tak k sporům, kdy jedna strana byla proti socialismu (White guards) a lidmi, kteří tomuto konceptu fandili (Red guards). Zatímco Bílá garda byli převážně ze senátu a jednalo se tak o bohatší část společnosti, Rudá garda byli spíše průmyslový pracovníci, zemědělci a podobně.
První světová válka vedla k rozpadu ruského impéria, což způsobilo mocenské vakuum ve Finsku, a následný boj o nadvládu vedl k militarizaci a eskalaci krize mezi levicovým dělnickým hnutím a konzervativci.
Nejde ale o dlouhý boj. Finská občanská válka trvala pouze 3 měsíce a dva týdny. I přesto si tato válka vyžádala zhruba 36 tisíc objetí, většinou na straně Rudé gardy.
Rudé gardy byly poraženy. Finské dělnické hnutí prohrálo občanskou válku, několik vojenských vůdců spáchalo sebevraždu a většina rudých byla poslána do vězeňských táborů. Senát ve Vaase se 4. května 1918 vrátil do Helsinek, ale hlavní město bylo pod kontrolou německé armády. Bílé Finsko se stalo protektorátem Německé říše a generál Rüdiger von der Goltz byl nazýván "skutečným regentem Finska". Mezi bílými a rudými nebylo uzavřeno žádné příměří ani mírová jednání a oficiální mírová smlouva o ukončení finské občanské války nebyla nikdy podepsána.
Věděli jste, že… o islandských koních
Kdokoliv, kdo projížděl islandskou krajinou si musel všimnout, že na Islandu je více ovcí, než lidí. Druhým zvířetem, které je prakticky nemožné přehlídnout jsou místní koně. A pozor, jedná se skutečně o koně, nikoliv o poníky.
Pojďme si vysvětlit proč. Poníci jsou zvířecí druh, který se od koní liší například v tom, že rostou jinak, mají jinou povahu a vzhledově mají i jiné proporce. Islandští koně jsou pak chápáni spíše jako minikoně, ale i to v tomto kontextu není úplně přesné.
Tato zvířata se na ostrov dostala v devátém století, kdy byl Island objeven vikingy, kteří hledali novou půdu. V době, kdy na ostrov přijeli byli lidé podstatně menší a to platí i pro koně - i koně se totiž zvětšovali společně s lidmi. Na malém ostrově, který ale nenabízel příliš mnoho evolučních překážek ale zůstali islandští koně stejní. Vypadají tedy tak, jak vypadali jejich předci v devátém století.
Tohle křížení jednoho z nejstaršího druhu koní na světě vedlo také k jisté izolaci. Nemocné druhy, nebo kusy, které měli genetické či povahové problémy na Islandu vyhynuli. Přistupuje se tak k tomu i dnes - například kůň, který vyhazuje, kope nebo kouše lidi není dál přidáván do chovu.
Kromě čisté a přátelské povahy to také znamená, že na Islandu vyhynuli koňské nemoci. Každý, kdo chce přijet na ostrov a jezdit na koních ve vlastním obleční je nucen si všechno oblečení pečlivě vydezinfikovat, aby se pevninské nešvary nedostali k místní izolované komunitě - před deseti lety se něco takového stalo a jsou za to obrovské pokuty až vězení.
Také to znamená, že islandský kůň, který navštíví pevninu se už nikdy nesmí vrátit zpátky. Což je smutné především kvůli soutěžím. Jezdec tak prostě dokončí soutěž a svého koně na pevnině prodá.
Na slovíčko - Vše o faerštině
V předešlých dílech jsme se koukali na různé zajímavosti o grónštině nebo o finštině. Pojďme se podívat i na faerštinu. Jeden z dalších jazyků, o kterém se říká, že také postupně vymírá
Nejbližší jazyky, které by se faerštině podobali je islandština nebo norština ze 14. století
Prakticky vzato v současnosti faeřané mluví jakousi alternativní verzí staroseverštiny - něco jako kdybychom si my udělali svojí vlastní verzi staročeštiny, trochu jí obohatili o moderní pojmy, ale zároveň zachovali gramatiku
Kromě severských jazyků byla faerština ovlivněna i keltštinou - tedy jazykem, který na ostrovy přinesly mniši z Velké británie. V devatenáctém století, kdy se rozmohl rybolov a tedy i obchod s jižním sousedem tu byl i velký vliv novodobější angličtiny
První text s faerštinou se objevil v roce 1307 a jde o text, který se zabívá ovcemi (překvapení!)
V půlce devatenáctého století zachvátila ostrov vlna romantizmu a na jazyk se začalo koukat jako na národní dědictví. Faeřané měli mnoho povídek a bájí, ale nebyly nikde zapsané a tak se tyhle staré pohádky a místní mýty zapisovat.
Aby se faerština přizpůsobila nové době, na univerzitě v Torshavnu existuje hned několik lidí, kteří se věnují vymýšlení nových slov, tak aby se nemuseli přejímat anglicismy.
