Týden 27
Dnešní newsletter bude trochu depresivní. Ve Finsku odstoupil ministr kvůli nacistické symbolice, blíží se výročí masakru na Utøye a kulturní tip je taková 'švédská depka'.
Co týden dal?
Finská vláda fungovala přesně deset dní, než začala řešit první větší skandál. Už jen fakt, že vznikala skoro dva a půl měsíce, což je na finské poměry nezvykle dlouho, nebylo úplně příjemné. Její představitelé to ale tehdy okomentovali stylem, že délka vyjednávání všechny přítomné semkla a nová vláda díky tomu bude stabilní. No, tak ne tak úplně.
Krátce po uvedení premiéra a ministrů do funkce už má na svědomí první výměnu. Šlo o ministra hospodářství za Pravé Finy Vilhelma Junnilu, který už dlouhá léta šíří na sociálních sítích obsah s nacistickou symbolikou. Kritiku sklidil i od prezidenta Niinistöa a v hlasování o nedůvěře jej nepodržela koaliční Švédská lidová strana.
Kam vyrazit? Centrum 22. července v Oslu
K dnešnímu cestovnímu tipu mě inspirovaly dvě události - jednou z nich je moje kamarádka Georgia, která je právě v Norsku a také to, že se blíží jedno smutné výročí. 22. července to bude 12 let ode dne, který navždy změnil Norsko. Teroristický útok na vládní budovy v centru Osla a následnou střelbu na ostrově Utøya, kde se právě sdružovalo na letním táboře několik stovek mladých členů a sympatizantů sociální demokracie asi netřeba představovat. 77 nevinných lidí tehdy přišlo o život, většina z nich tehdy studovala na střední škole a měli před sebou nadějnou budoucnost.
Právě jejich památku zachovává Centrum 22. července, které bylo otevřeno v roce 2015 v Oslu. Vedle piety místo slouží i jako vzdělávací instituce o potřebě a posilování demokracie.
V týdnu taky Českou republiku navštívila Åsne Seirstad, norská novinářka a autorka knihy Jeden z nás: Příběh o Norsku, kterou jsme vám v kulturních tipech už představovaly. U nás ji vydalo nakladatelství Absynt a za přečtení rozhodně stojí.
Kulturní tip - Bonusfamiljen (Patchworková rodina)
Seriály jako čeští Horákovi nebo americký Krok za krokem už jsou televizní stálicí a na obrazovkách už běží prakticky nonstop. Svůj vlastní seriál o spojených rodinách mají i Švédi. Na rozdíl od Kroku za krokem se ale nejedná úplně o komedii. Moje švédštinářka Klárka jej nazvala švédskou depkou, hned pochopíte proč.
Lisa a Patrik se do sebe zamilovali, sestěhovali se a čekají společného potomka. Kde je komplikace? Oba už mají z předchozího vztahu děti ve střídavé péči s bývalými partnery. Aby toho nebylo málo, děti spolu úplně nevychází a totéž se dá říct o vztahu mezi novými rodiči a nevlastními potomky navzájem. Primárně jde o vztah Patrika a Lisina syna Eddieho. Před Patrikem a Lisou tak stojí nelehký úkol - musí zajistit hladké fungování jejich nové ‘sešité’ rodiny, a to i včetně jejich bývalých partnerů - Katji a Martina. Každá epizoda je tak rámována společnou skupinovou terapií, kam všichni dochází a rozebírají společné soužití.
Přiznám se, že na seriál jsem narazila primárně kvůli tomu, že na Netflixu je výběr švédských seriálů poměrně omezený a zůstala jsem u něj napřed jen kvůli tomu, abych si naposlouchala stockholmský přízvuk. Po pár dílech mě ale přecijen osudy sešité rodiny chytly a postavy, i když mě jeden čas všechny rozčilovy, přirostly k srdci. Autentické Švédsko a švédské zvyky (narozeninový marcipánový dort třeba) k tomu jako bonus. Seriál je dostupný na Netflixu a má čtyři série.
Jazykový koutek - Bonusfamiljen
A u výše zmíněného seriálu ještě chvilku pobydeme a rozebereme si jeho název. O tom, že Švédi rozlišují příbuzné podle toho, z čí strany je máte, už jsme se tu jednou bavili. Takže třeba babička se řekne mormor i farmor. Záleží, jestli je to matka vašeho otce (farmor - doslova otcova matka) nebo matky (mormor).
Může se ale stát, že se vaši rodiče rozvedou, najdou si jiného partnera s rodinou a vy tím pádem máte bonusfamilj - tak, jako se to stalo protagonistům seriálu. Slovo bonus (tedy něco navíc) se ve švédštině používá pro označení nevlastních členů rodiny. Takže třeba nevlastní sourozenci jsou bonussyskon.