Týden 25
Novinky ze severu, oslavy slunovratu napříč severem, stockholmská krvavá lázeň, Kattarshians, písnička na závěr
Co týden dal?
Je tu léto a všude kolem se neustále něco slaví. Včera slavilo Grónsko svůj národní den, zároveň tu máme midsommar, který se slaví hlavně ve Švédsku a Finsku. Tam můžete očekávat i státní svátky a pokud tedy máte nějakého finského či švédského klienta, nečekejte, že bude odpovídat - ale o Midsommaru si povíme trochu níže. Krom toho se v Dánsku slaví svatojánská noc, ta sice není tolik oslavovaná jako Midsommar, ale sláva to trochu je. No a navíc je tu období, kdy končí školy a dánští maturanti objíždějí města a okolí v čepicích a masivních autech. Obecně je to jedno z nejhezčích obdobích na severu.
Za nejzajímavějšími zprávami se ale podíváme do Finska.
Finsko se minulý týden rozhodlo k zásadnímu kroku: odstupuje od Ottawské úmluvy, mezinárodní dohody, která od roku 1997 zakazuje používání, skladování a vývoz protipěchotních min. Pro odchod hlasovalo 157 poslanců, proti bylo pouze 18. Rozhodnutí přichází v době narůstajícího napětí s Ruskem a je odůvodněno potřebou posílení obrany východní hranice, která měří více než 1 300 km.
Prezident Alexander Stubb označil Rusko za „imperiální a útočnickou mocnost“, která sama žádné podobné dohody nerespektuje – a připomněl masivní nasazení min v rámci ruské invaze na Ukrajinu. Finské ministerstvo obrany uvedlo, že nášlapné miny jsou nezbytným prostředkem obrany, zejména v neobydlených a těžko přístupných částech severovýchodního pohraničí.
Finsko bude muset formálně oznámit své odstoupení OSN, přičemž proces vstoupí v platnost za šest měsíců. Poté bude země legálně oprávněna opět skladovat a vyvážet miny – ovšem s omezeními dle platných zbrojních předpisů. Krok Helsinek následuje obdobné rozhodnutí Estonska, Lotyšska, Litvy a Polska, což signalizuje nový bezpečnostní konsenzus v rámci regionu NATO.
Humanitární organizace, včetně Červeného kříže a OSN, vyjádřily znepokojení. Argumentují tím, že použití protipěchotních min je rizikové pro civilní obyvatelstvo, a že finské rozhodnutí oslabuje dlouhodobé úsilí o mezinárodní odzbrojení. Debata tedy dál osciluje mezi národní bezpečností a lidskoprávními závazky.
Severské zvyky snadno a rychle - jak se slaví Midsommar napříč Skandinávií
Svátek letního slunovratu, je v severských zemích jedním z nejvýraznějších a nejoblíbenějších svátků. Připadá na období kolem 21. června, kdy slunce na severu téměř nezapadá a noc je nejkratší v roce. Přestože všechny země vnímají tento čas jako výjimečný, každá z nich slaví trochu jinak – podle vlastních tradic, folkloru a vztahu k přírodě. Taky se dá říct, že každá země bere tento svátek trochu jinak honosněji - zatímco někteří to mají jako státní svátek, tancování kolem májky a slavnostní květinové věnce, jiné země to zkrátka a dobře berou jako lepší teplý víkend.
Ve Švédsku je Midsommar druhým největším svátkem hned po Vánocích. Lidé se scházejí na venkově, staví květinově ozdobenou májku (midsommarstång), tančí kolem ní a zpívají tradiční písně – třeba i slavné „Malé žabky“ - k tomu se mimojiné váže i speciální tanec, který je téměř nutností. Na stole nechybí nakládaný sleď, nové brambory s koprem, jahody a hlavně snaps, tedy sklenky pálenky doprovázené zpěvem - nalévání panáku má často speciální a někdy rádoby humorné písně. Nechybí ani tradiční věnec z místního kvítí na hlavu. Midsommar symbolizuje švédskou národní identitu, spojení s přírodou a přátelskou atmosféru venkova.
Ve Finsku se slunovrat slaví jako Juhannus - svým způsobem se to tedy bere jako Svatojánská noc. Ačkoliv je tento svátek stejně významný, má jiný charakter. Finové vyrážejí na své chaty (mökki), tráví čas u jezer, saunují se a večer zapalují tradiční ohně (kokko) - zde je důležité poznamenat, že ohně se pálí spíše samostatně v rodinném kruhu než jako celá vesnice (ale ani to není někdy vyjímkou). Místo tanců a věnců zde převládá klid, příroda a určité duchovno. Juhannus má i historický vztah ke kouzelným rituálům – například dívky si dávaly květiny pod polštář, aby se jim zdál sen o budoucím manželovi.
Norsko slaví Sankthans, tedy svátek svatého Jana, který se často pojí se dnem svatojánským 23. června (tedy o den dřív než co mají naši Honzové svátek). Oslavy zahrnují především pálení ohňů na pobřeží a pikniky s rodinou. Tradice se liší region od regionu – zatímco v jižním Norsku bývá slavnost živější, na severu je více propojena s přírodou a často komornější. Vzhledem k roli křesťanského kalendáře je zde méně pohanských prvků než v sousedních zemích.
Na Islandu má slunovrat sice menší folklorní dopad než ve Švédsku nebo Finsku, ale přírodní fenomén půlnočního slunce si Islanďané náležitě užívají. V den slunovratu je velmi populární jet na západní fjordy a sledovat, jak se slunce dotkne horizontu a pak zase jde nahoru. Je to jediná noc, kdy se to děje - všechny ostatní sice světlo je, ale slunce za horizont trochu zajde (podle toho, jaký je to měsíc). Letní období je spojeno s hudebními festivaly, venkovními oslavami a výlety do přírody. Zatímco tradiční rituály jsou méně běžné, duchovní význam světla a životní síly je i zde hluboce zakořeněn.
Na Faerských ostrovech nebo v Dánsku se slunovrat pojí se svátkem svatého Jana – Sankt Hans Aften. Dánové se scházejí večer 23. června u moře, pálí hranice (často s čarodějnicí z hadrové figuríny), zpívají letní písně a užívají si komunitní atmosféru. V Dánsku má tato oslava silně sekulární charakter a připomíná spíš letní společenskou slavnost než mystický přechod.
Zpátky do historie… Stockholmská krvavá lázeň
Několikrát jsme zmínili, že Dánové a Švédové se nijak nemusejí. Zatímco nyní je to spíše takové bratrské pošťuchování, v minulosti se jednalo o krvavé bitvy a otevřené souboje. Ačkoliv Dánsko i Švédsko bylo součástí Kalmarské unie, konec této unie je začátkem válek a potyček na obou stranách Baltu.
Tak se pojďme podívat na konec Kalmarské unie - události, u které si člověk řekne, kam se hrabe poprava 27 českých pánů a vzhledem k tomu, jak se to celé událo, dá se předpokládat, že šlo o inspiraci k několika scénám ve Hře o Trůny.
Po vítězství v bojích o švédský trůn byl dánský král Christian II. slavnostně korunován jako král Švédska. Aby si zajistil klid v nově dobyté zemi, pozval švédské šlechtice, církevní hodnostáře a významné měšťany na hostinu do Stockholmu. Místo smíření však následovala zrada.
Krátce po oslavách – mezi 7. a 9. listopadem – byli hosté zatčeni a na základě obvinění z kacířství a zrady odsouzeni k smrti. Následovalo veřejné stětí více než 80 lidí, včetně členů mocného rodu Sture, kteří byli hlavními odpůrci dánské nadvlády. Popravy probíhaly na hlavním náměstí Stortorget ve stockholmském Starém Městě, přímo před Královským palácem. Mnoho těl bylo později shozeno do šachet nebo spáleno.
Tento brutální čin, provedený dánskými vojsky na příkaz krále, vyvolal ve Švédsku obrovskou vlnu odporu. Christian II. si v zemi vysloužil přezdívku "Christian Tyran" a jeho vláda se brzy zhroutila. V roce 1523 vedl Gustav Vasa úspěšné povstání, které vedlo nejen ke svržení dánské nadvlády, ale i ke konci Kalmarské unie a vzniku nezávislého Švédského království.
Stockholmská krvavá lázeň tak nebyla jen masakrem, ale i katalyzátorem hlubokých politických změn v severském regionu – a dodnes zůstává temnou kapitolou dánsko-švédských vztahů.
Věděli jste, že… Kattarshians z Islandu
V roce 2016 se na Islandu zrodil projekt, který si rychle získal srdce diváků po celém světě. Nesl název Keeping Up With the Kattarshians – jemná parodie na slavnou americkou show o rodině Kardashianových. Hlavními hvězdami tu ale nebyli bohatí influenceři, nýbrž čtyři opuštěná koťata: Guðni, Ronja, Bríet a Stubbur - a na rozdíl od celebrit v originále, tyto koťata neměla žádné plastické operace.
Tato čtveřice dostala nový domov ve speciálně navrženém domečku plném kamer, odkud se živě vysílalo jejich každodenní dovádění, spánek i mazlení. Projekt vznikl ve spolupráci s Islandskou společností na ochranu koček a tvůrci dbali na to, aby byl plně v souladu s pravidly pro dobré životní podmínky zvířat. Cílem pořadu bylo nejen pobavit, ale i upozornit na problematiku opuštěných zvířat a podpořit jejich adopci.
A to se povedlo. Show dosáhla rekordní sledovanosti a už během prvních dnů si původní čtyři kočky našly nový domov. Do domečku se tak mohly nastěhovat další, které čekaly na adopci. Diváci si show zamilovali pro její uklidňující atmosféru a roztomilé momenty. Na sociálních sítích se objevovaly vtipné komentáře jako „tvůrci by si zasloužili Pawlitzerovu cenu“ nebo „konečně reality show, kterou zvládnu sledovat celý den“.
Přestože projekt slavil úspěch, jeho vysílání trvalo jen několik sezón. Poslední epizody se objevily kolem roku 2018 a od té doby už žádné nové díly nevznikly. Dá se tedy říct, že tento nezvyklý televizní experiment skončil přibližně před šesti lety. Přesto po sobě zanechal milou vzpomínku na to, že i reality show může být něžná, zábavná a užitečná zároveň – stačí vyměnit drama za vrnění.
Písnička na závěr… Ghost love score
Nightwish je jedna z nejúspěšnějších finských hudebních skupin a někteří rádi žertují, že i nejlepší výrobce solo zpěvaček. My se podíváme na dobu začátku, kdy ve skupině ještě působila legendární Tarja Turumen a Nightwish přišli mimojiné s písní Ghost love score.
Tahle písničky je trochu jiná než ostatní počiny této kapely. Má mnohem důraznější orchestrální rozměr, dramatickou gradaci a úchvatný vokální výkon. Je považována za jednu z nejlepších skladeb celé kariéry kapely. Tarjin hlas v této skladbě opravdu vyniká – od jemných pasáží až po operní vrcholy.