Týden 22
Novinky ze Severu, Švédský pochod inspirovaný Stephenem Kingem, Finská verze Odina, Norské národní kroje
V Česku bylo kolem 30, my jsme se v Dánsku škvařili kolem 25 stupňů. Jelikož na to ale nejsme zvyklí, i to stačí. Pro zmrzlinárny to znamenalo nával. U nás ve městě se konečně vylíhla malá ošklivá kačátka (labuťátka) a seveřani se zbarvily do červena. Kromě toho tu byl další prodloužený týden. V pondělí se slavily Letnice, další svátky, které jsou závislé na Velikonocích a tudíž se každý rok mění. Pro nás, co si to nejsme schopní zapamatovat, to znamená, že občas stojíme před zavřenou samoobsluhou a přemýšlíme nad tím, co udělal Ježíš tentokrát (tentokrát on nic, ale svatý duch se snesl na apoštoly a dopřál nám prodloužený víkend).
Co týden dal?
Na začátku týdne se v Dánsku v 5 vybraných městech běžel Royal Run, běh organizovaný králem Frederikem X. O den později, v úterý, Frederik oslavil 58. narozeniny, zřejmě s poněkud bolavými nohami.
Co se týče vážnějších zpráv, nešlo uniknout tomu, že velryba Timmy se v minulém týdnu vylodila na jedné z dánských pláží. V současnosti Timmyho odvážejí, aby dekontruktovali jeho kostru. Pro ty, co si vzpomínají na případ žirafy Maurice, můžeme být rádi, že nebyla zorganizovaná veřejná pitva.
Konkrétně v Dánsku pak unikly dokumenty, ve kterých se píše, že co se týče povinného vojenského výcviku, Dánové budou cílit až na 13 000 nových vojínů ročně. Což by znamenalo, že draftovaný bude každý pátý mladý muž (nebo žena – před pár lety se ukázalo, že vojna bude povinná i pro “něžnější“ pohlaví).
Během týdne taky nešlo uniknout nové provokaci ze strany Bílého domu. V Nuuku, kde se vztyčilo nové velvyslanectví USA, se tento týden organizovaly masivní protesty. Donald Trump ukázal, že jeho chuť na největší ostrov světa nepřešla, a místní ukázali, že jim to rozhodně není jedno. O několik dní později v rámci internetových šarvátek přišel i dánský trolling.
Věděli jste, že - hororový pochod ve Švédsku
V roce 1979 vydal Stephen King další hororovou knížku – Dlouhý pochod. V téhle knize popisuje dystopickou Ameriku, kde každý rok musí pochodovat 100 kluků. Nemají cíl, jen musí jít rychlostí cca 6,5 km/h. Ti, co vypadnou z tempa, jsou vyřazeni (vojáky a samopaly). Je to jedna z mála knih, co jsem od mistra hororu ještě nečetla, ale připomíná mi to Hunger Games.
Nicméně o něco divnější je nejspíš to, že touto knihou se inspirovali ve Švédsku. Místní pochod je o něco mírnější. V pochodu, který se jmenuje Maratonmarschen, jsou pravidla trochu mírnější. Konkrétně ti, co se přihlásí, musí jít tempem “jen“ 5 kilometrů za hodinu. Taky mají možnost kratších přestavek jednou za 6 hodin a celých 24 minut na záchod, který doprovází účastníky v pojízdném traileru. Tyto přestávky jsou vyměřené na den, nikoliv na celou soutěž.
Možná proto překvapí, že první Maratonmarchen, který se šel v roce 2009, netrval ani 10 hodin. Od té doby to ale začali brát lidé vážně a tak poslední závod trval 87 hodin a 46 minut. Celkem rozdíl.
A co je výhrou? Poslední chodící dostane v přepočtu cca 45 tisíc korun. Což mi osobně nezní jako dobrá odměna za puchýře a někdy až 4 dny soustavného pochodování, nicméně je nutno říct, že ve švédské verzi tohoto závodu se nestřílejí ti, co odpadnou.
Z říše mýtů - finský Odin
Odina a Thora zná skoro každý, nicméně když se podíváme za hranice Švédska, zjistíme, že Finové mají vlastní mytologii. Ta je sice v něčem podobná té severské, ale ve svém kulturním srdci vychází spíše z šamanského náboženství, které bylo dříve v severním Finsku a na Sibiři. Ráda bych se ale koukla na to vodítko mezi nimi, a to konkrétně na postavu, která vám bude připadat trochu povědomá (ale Odin to není, jasný pane!)
Väinämöinen není bojovník ani bůh v klasickém slova smyslu – je to pradávný mudrc a zpěvák, jehož moc spočívá v hlase a znalostech starých run. Narodil se z prvotních vod: jeho matka Ilmatar, panenský duch vzduchu, splynula s mořem a Väinämöinen se narodil jako již dospělý stařec po třiceti letech v lůně tohoto ducha. Od počátku je tedy mimo čas – starý jako svět sám. Což je jedině dobře, protože prožít pubertu v břiše by nejspíš bylo záživné jak pro matku, tak i pro Väinämöinena.
Paralely mezi Väinämöinenem a Odinem existují: oba jsou moudří starci spojení s magií a poezií, oba cestují světem a vítězí spíše důvtipem než mečem. Ale tam to končí. Náš finský hrdina má na rozdíl obě oči a nebojuje s Helou. Možná proto nedostal marvelovskou adaptaci. Podobnosti mezi Väinämöinenem a Odinem jsou spíš důsledkem staletého sousedství a sdíleného šamanského světonázoru než společného původu.
Väinämöinenův příběh končí stejně tajemně jako začal: na konci Kalevaly odpluje na měděném člunu někam mezi zemi a nebe, s příslibem návratu, až bude třeba – něco jako náš Václav. Ale nevyrazil na pomoc ani během Zimní války.
Severské tradice snadno a rychle - Norské kroje
Je květen a to je taky čas, kdy v Norsku nejčastěji narazíte na místní kroj. Jako někdo, kdo vyrůstal na Chodsku, je to pro mě mimořádně zajímavé, protože v Dánsku, kde bydlím, se mnoho krojů nenosí. Nicméně norskému národnímu kroji se říká bunad a často se nosí právě na 17. května, kdy Norové slaví nezávislost. Samozřejmě to není tak, že by celé Norsko mělo jednu společnou uniformu; skoro každý kraj a někdy i jednotlivá údolí mají svůj vlastní bunad s jedinečnými barvami, výšivkami a doplňky. Podobně jako u nás kroje nejsou nutně levnou záležitostí. Tenhle kroj může stát i přes 100 000 korun a nejspíš i proto ho mnohé rodiny ho předávají z generace na generaci. To je ostatně podobné jako u nás. Já mám kroj po prababičce.
Jak jsem zmiňovala, nejslavnější příležitostí, kdy Norové bunad oblékají, je 17. května – Den ústavy, největší norský svátek. Bunad ale patří i ke křtinám, konfirmacím a svatbám. Jeden z nejstarších a nejznámějších stylů pochází z oblasti Hardanger – poznáte ho podle typické bílé výšivky zvané hardangersøm, která zdobí límce a rukávy. Nejznámější jsou samozřejmě dámské kroje, ale to neznamená, že tam není nic pro muže. Pánský bunad s kolenními kalhotami a bohatě vyšívanou vestou je stejně slavnostní jako ženský, jen možná není tak nápadný a není tolik vidět.
