Týden 21

kauza ovesné kaše, šest měsíců na jméno, norská fantasy, Ilulissat, konec whisky války s Kanadou, o dánském princi, finština

Co týden dal?

Ve Švédsku během týdne proběhla kauza ovesné kaše. Přesně řečeno, v novinách se objevil článek, který kritizoval nízkopřijmové rodiny s tím, že nakrmit dítě přece není tak těžké, protože ovesná kaše nebo rýže tolik nestojí.

Moderní verze “Ať jedí koláče” jen v novinách jako komentář.

Spisovatelka Lena Andersson, která je autorkou výše zmíněného komentáře, kritizovala především rodiče, které vinila za to, že jejich děti mají hlad, přitom nakrmit je, je podle autorky velmi jednoduché.

Článek má, jak se dalo předpokládat, rozporuplné reakce. Zatímco někteří s autorkou souhlasí, jiní jsou tímto názorem pobouřeni a označují ho jako necitlivý k nízkopřijmovým rodinám.

Severské zvyky snadno a rychle - šest měsíců na jméno

Islanďané mají mnoho zvláštních zvyklostí kolem svých jmen, ale jednou z nejzvláštnějších je především to, jak dlouho si dávají na čas s výběrem jména. Na Islandu je běžné vybírat jméno nikoliv do narození dítěte, ale klidně i půl roku po porodu.

Když se páru narodí nový potomek, je zvykem napsat známým zprávu, která vypadá například takhle: “Dneska se nám narodila zdravá holčička, váží a měří…” Jinými slovy, žádná zmínka o jméně.

V konzervativnějších rodinách se jméno oznamuje až na křestu, nebo na jmenovací ceremonii - pro méně nábožnější. V praxi to vypadá třeba tak, že se jméno upřesní někdy až měsíc po porodu.

Kam za kulturou? Fantasy z Norska

Norsko nemá jen pěkné detektivky, ale i velmi slušnou fantasy. Za zmínku stojí především spisovatelka Siri Pettersen a její fantasy trilogie - Odinovo dítě, Plíseň a Síla.

Jde o trilogii havraní kruhy, která má základy v severské mytologii a vypráví příběh o víře, pochybách, podezíravosti a strachu z neznámého. Norská spisovatelka Siri Pettersen nabízí nevšední fantasy, která není jen variantou na "elfové a jejich kamarádi”, ale má základ v severském náboženství, střetává se se současností a nabízí i hluboké myšlenky.

Kam se vydat? Ilulissat

Vítejte v městě půlnočního slunce. Je konec května a to na severu znamená, že slunce nikdy nezapadne. A proč se v tomto čase nepodívat třeba do Ilulissatu, třetím největším městě Grónska, což v podstatě znamená cca 4000 obyvatel.

Ilulissat nabízí vzrušující podívanou na ledovce, stezky, které jsou plné grónské přírody s výhledem na moře. Navíc je to dostatečně velké město, aby si tu člověk užil i místní kuchyni a prozkoumal místní zvyky.

Pokud se rozhodnete do Ilulissatu vydat, určitě nevynechejte plavbu kolem ledovců během půlnočního slunce. Nabízí se neskutečná podívaná na ledovce všech barev a tvarů. Mimo to tu člověk může potkat i plejtváky obrovské nebo třeba tuleně a mrože.

Zpátky do minulosti… Konec války s Kanadou

A u grónských břehů ještě zůstaneme. Respektive, tak částečně. V době, kdy noviny mluví o hrůzách, které jsou na Ukrajině, je potřeba se podívat na jednu z nejmírumilovnjších válek, která kdy byla.

Jde o alkoholickou válku, která byla rozpoutána mezi Kanadou a Dánskem. Kanada je známa jako jeden z nejmírumilovnějších národů a Dánsko zahodilo všechny své válečné sekery někdy po Napoleonských válkách.

Přesto se tyto dvě země nemohly domluvit na tom, komu patří jeden z polárních ostrovů, který leží mezi Kanadou a severním Grónskem. Když říkám ostrovů, je to jeden z těch neosídlených ostrovů, u kterého místní občas rybaří, ale jinak patří spíše tuleňům, mrožům a někdy ledním medvědům, kteří na něm chytají lelky.

Neshoda o toto území panuje už dlouho, ale “vyostřila se” až v půli osmdesátých let, kdy kanadští vojáci vyprovokovali Dány tím, že na ostrově vyvěsili kanadskou vlajku, u které nechali lahev národní whisky. Takový útok si Dánové nemohli nechat líbit a tak dánský ministr zahraničních věcí, osobně přijel na ostrov, aby se tu vyfotil a postavil tu dánskou vlajku, ke které přidal dánský akvavit.

Od osmdesátých let si tak dvě státy mírumilovně vyměňovaly na jednom malém ostrově vlajky a místní nápoje.

Tento spor skončil teprve před rokem, kdy se jak Dánsko, tak Kanada rozholy, že chtějí udělat mírové gesto a válku skončit. Ostrov si rozdělili na půl, aby se neřeklo.

Věděli jste, že… Dánský korunní princ

Tento týden oslavil 55 narozeniny dánký korunní princ Frederik, budoucí král Dánska. Pojďme si o něm říct pár zajímavostí.

• V době, kdy se narodil byl jeho děda králem Dánska a jeho prapraděda seděl na švédském trůnu.

• Studoval politologii na Aarhuské univerzitě. Během studia jel na “erasmus” na Harvard, kde studoval pod jménem Frederik Henriksen.

• Po dokončení studia byl prvním skandinávkým monarchou, který získal magisterský titul

• Královská rodina nemá přijmení, jako takové. Právě proto studoval na Harvardu pod jménem, které je po jeho otci, princi Henrikovi. Není to ale poprvé, co si Frederik vymýšlel přijmení. Frederik je jedním z členů královské rodiny, který se rozhodl podstoupit službu v armádě. Sloužil jako “frogman” v jednotce, která má být použita pod vodou. V dánské armádě se všichni oslovují přijmením, což by pro Frederika byl samozřejmě problém. Proto si v armádě nechal říkat Pingu (ano, jako ten šílený tučňák)

• Frederik se mimojiné zajímá i o vědu a ze svého fondu investuje peníze do výzkumu, který by měl pomáhat zastavit klimatické změny.

• Mimojiné je i členem olympijské komise

  

Na slovíčko - O finštině

Minule jsme si udělali okénko o grónštině, tak pojďme v tomto duchu pokračovat s finštinou.

• Finština je jedním ze dvou oficiálním jazyků Finska, tím druhým je švédština.

• Jde o řeč, která patří k ugrofinským jazyků. Dalším zástupcem této větve je maďarština nebo Estonština. Dále jsou uralské jazyky spíše menšinové v Rusku

• Nejstarší nalezený “doklad” o finštině je cca 4000 let starý a jde o kouzlo. Další psaný kousek finštiny se našel v půlce 12. století.

• První psaný systém pro tento jazyk přišel v 16. století a byl většinou vázán na západním dialektu finštiny. V tomto století také vyšla první bible ve finštině

• Jelikož poznámky biskupa z 16. století nebyly nejpřesnější, Finština si prošla modernizací a to i modernizací v 19. století. Nicméně je nutno říct, že je to živý jazyk a mění se i od konce druhé světové války

• Pro formální mluvu používá finština onikání

• Ačkoliv finština není považována za polysyntetický jazyk, jedním slovem se dá vyjádřit celá věta

• Finština nemá gender. Narozdíl od evropských jazyků, kde se rozlyšuje, jestli je židle holka nebo kluk nebo jen “to” tak finština tento problém neřeší.

• Aby toho nebylo málo, jde o jazyk, který má 14 pádů a 4 slovesné třídy (které mají podtřídy)