Týden 2

Mistrovství v házené a jaderné elektrárny, islandské čtení v zimě, zmrzlý vodopád, Království, formální oslovení

Velkommen, Velkommen, Välkommen, Tervetuloa, Velkominn!

Zkrátka a dobře Vítejte a to hned ve všech pěti severských jazycích. První dvě nezaměňovat. Dánové vyslovují uvítání jinak než Norové.

Co týden dal?

Slyšeli jste někdy o házené? Minimálně na základní škole během tělocviku určitě. Inu, v Severských státech jde o jeden z nejoblíbenějších sportů, které tu místní sledují. Je hlavní doménou především Dánů a Islanďanů, kteří v něm vyhráli kde co (čtěte olympiádu a podobné srandy), a tak v místních novinách najdeme řadu titulků o průběhu současného mistrovství světa.

To, že se něco děje, je poznat i na hospodách a místech, kde si člověk může koupit divoce vypadající čepice v dánských barvách. Hospody pak vysílají každý zápas. Budete se divit, ale budí to větší zájem než hokej.

Ještě jedna rychlá zpráva z Dánska: V současnosti nejlepší restaurace na světě, Noma, která má 3 Michelinské hvězdy, oznámila, že příští rok končí a bude se transformovat do nového formátu. Co to pro nás znamená? Čas na to, abyste se najedli během pár hodin za 15 tisíc, je velmi omezený. Neváhejte a hlavně si rezervujte stůl předem.

Mezitím ve Švédsku….

Švédsko se ujalo předsednictví v Evropské unii. Místní vláda se rozhodla, že se energetické krizi postaví čelem a začne používat i jaderné elektrárny. Levicové vlády, které v této zemi vládly dlouhou dobu (a do teď mají velmi silný hlas), totiž blokovaly provoz jaderných elektráren. Naopak pravice viděla v jádru příležitost – pro ekologii, ale i pro řešení energetické krize.

Nebylo by to ale Švédsko, kdyby nehlídalo úplně všechno. Lidé, kteří bydlí v okolí jaderných elektráren, které jsou nyní v provozu, dostali vysílačky i speciální léky proti radiaci pro případ, že by se něco stalo. Jinými slovy ti, ke kterým se tento dárek dostal, musí být vyloženě v zenu, že se nic nestane…

Severské zvyky snadno a rychle - islandské zimní čtení

Islanďané mají jeden takový velmi pěkný zvyk. Podobně jako v Česku je naprosto běžné dostat pod vánoční stromek knihu. Na Islandu jde o jeden z hlavních zvyků. Dokonce se tomu říká „Jólabókaflóð“ neboli „Vánoční záplava knih“.

Islanďané čtou většinou přes zimu a já jim rozumím. Kolem sebe mají většinou jen tmu, a tak v rámci boje s depresivní náladou popadnou nejbližší knihu a pročtou se až do léta.

Je to pěkný zvyk, který si drží i lidé, kteří ke čtení jinak nemají žádný vztah.

Kam se vydat? Ke zmrzlému vodopádu v Laponsku

Laponsko je nádherné vždycky. V létě návštěvníky sice sežerou komáři, zatímco nyní je tam neuvěřitelná zima, ale pro krásu se musí trpět. V ráji zimních sportů, kde jsou sjezdovky a lyžování na denním pořádku, je tu ještě jedna krása.

Tou je národní park Korouma. Jde o údolí prorostlé hlubokými lesy a tůňkami. V létě je tu světlo prakticky celý den, v zimě zase narazíte na zmrzlý vodopád. A proto stojí za to se tam zastavit někdy v aktuálních měsících, kdy se dá obdivovat i tato část přírody.

Na ty odvážnější tu čeká možnost chytit se lan a cepínů či jiného lezeckého vybavení a zkusit si vyšplhat nahoru. Většina lidí má ale pro tyto případy průvodce nebo alespoň povolení.

Kam za kulturou? Království Jo Nesba

Harry Hole je slavným vyšetřovatelem v příbězích Joa Nesbøa. Spisovatel proslulý krvavými detektivkami nebo pohádkami pro děti ale píše i jiné věci. Tedy nečekejte harlekýnky, zálibu v krvi nezapře. A opravdu nemyslím sérii Harryho Holea ale samostatnou knihu Království.

Tak se jmenuje román o dvou bratrech, kteří odhalují svou temnou minulost. V příběhu poznáte biblickou podobnost s Kainem a Ábelem, krásným norským údolím potečou potoky krve a budete rozmotávat brutální rodinou historii. Nejde o knihu pro slabé povahy, ale pro milovníky severského noiru, zatímco pro fanoušky Nesbøa jde o třešničku na dortu.

Na slovíčko - vykání, tykání nebo onikání?

Jedna z věcí, které se naučíte poměrně snadno u každého jazyka. V angličtině jen tykáme, němčina oniká a dělá se to prakticky ve stejném formátu, jako my v češtině vykáme. Tedy lidem, které neznáme, nebo těm, kteří jsou, řekněme, na vyšších příčkách potravinového řetězce (myšleno nadřízenému, nikoliv tygrovi).

V severských jazycích také existuje forma onikání. Používá se ale mnohem řidčeji než kdekoliv jinde. V běžném jazyce onikání prakticky neuslyšíte, pokud se nebudete chystat do velmi nóbl restaurace, kde vás tak číšníci budou oslovovat. Mnohem častější je onikání u královské rodiny, a to dánské, švédské nebo norské. Neplatí to ale pro politiky. Na tiskových konferencích je běžné oslovovat i premiéry jménem. Představte si, že by se tohle dělo v češtině: „Andreji, a kdy nám vysvětlíš ty motýle?“

Co se Finska týče, tak zde jsou pravidla jiná. Finové si vykají. Nejde ale o tak rozšířený termín jako v češtině nebo v němčině. Většinou jde například o vyjádření respektu ke starším lidem.