Týden 19
Novinky ze severu, Dvě sestry, protestanství na severu, řemeslníkův zadek, písnička na konec
Co týden dal?
I tento týden se v severských zemích otáčel kolem bezpečnosti, která je v současné době na vrchu zpravodajského žebříčku. Norsko přišlo se svojí první bezpečnostní strategií v níž vyjadřuje nutnost po hlubší spolupráci se všemi evropskými zeměmi.
Dánská premiérka Mette Frederiksen obvinila USA ze špionážních aktivit v Grónsku. Ve svém vyjádření mimojiné napsala, že je neodpustitelné špehovat spojence a na kobereček si přizvala amerického diplomata s žádostí o vysvětlení.
Z bezpečnosti je nutné vyzdvihnout i zajímavou iniciativu všech severských zemí. Jsou to země, kde při návštěvě prakticky nepotřebujete hotovost a v současnosti se tu místní digitální mágové snaží rozlousknout to, jak udělat platny kartou i offline. Znamenalo by to provázání platebního terminálu s bankou a další složitosti. Důvodem pro tento technologický krok je obrana proti kybernetickým útokům, které jsou čím dál častější.
A naposledy se podíváme na něco radostnějšího - v pátek začalo mistrovství světa v hokeji a tentokrát se o organizaci této sportovní události dělí Dánsko a Švédsko. Turnaj začal 9. května, na dánské půdě je v Herningu a ve Švédsku ho na živo můžete sledovat ve Stockholmu. Už v pondělí 12. května se hraje zápas mezi Dánskem a Českem a za sebe držím oběma týmům palce.
Kulturní typ - Dvě sestry
Jako kulturní typ pro vás tentokrát mám další knihu z pera Åsne Seierstad. Norskou spisovatelku možná znáte jako autorku knihy Jeden z nás o Andersovi Breivikovi. I tentorkát se Seierstad věnuje radikalizaci.
Když otevřete první stránky knihy, seznámíte se s početnou rodinou Jumových - jméno, které není nijak typické pro norské občany, ale pro lidi, kteří se do země přistěhovali ze Somálska je běžnější.
Jumovi mají pět dětí, jde o rodinu, co bydlí poblíž Osla a není ničím extra nápadná. Vyznává islám, ale nezahaluje se, děti chodí do školy, jsou podporovány ve studiu norštiny a každý se svého norského domova chopí trochu jinak.
Jen rodičům uniká to, že jejich dvě dcery se mění. Doma to není vidět. Tedy až do chvíle, kdy holky nejde najít. Ze školy se nevrátily, na telefony neodpovídají. V nejhorší noční můře každého z rodičů ještě navrch přichází email - Jedeme do Sýrie pomáhat muslimům. To vše se děje ve době, kdy Islámský stát nabírá na síle.
V knize sledujeme příběh dvou mladých dívek, kterým v místní muslimské společnosti jistí učenci vymyli mozek, provdali je a poslali do války zmítané země. Příběh se odehrává napůl v Sýrii, napůl v Norsku a Somálsku. Sleduje osudy rodiny, která nic netušila a vypráví o tom, jak to s dívkami bylo. Jde o skutečný příběh, rodina spisovatelce pomáhala s fakty, ukazovala korespondenci a podobně.
Velmi doporučuji. Ukazuje to na to, že ne všechny příznaky či symptomy se dají vypátrat lehce i v rodiném kruhu a že rodiče nemůžou odhalit všechny klamné články společnosti.
Zpátky do minulosti… jak se severské státy dostali k protestanství
Tento týden ve zprávách bylo těžké přehlédnout volbu papeže. Tím se stal Lev XIV - první Američan, na tomto postu. Pokud se podíváme na sever, zjistíme, že ani jedna ze severských zemí na tomto vatikánském trůnu neměla svého zástupce a důvodem jsou reformy z 16. století.
Na začátku 16. století byly severské země pevně zakořeněné v římskokatolické víře, stejně jako většina Evropy. Církev podléhala papeži, kláštery byly běžnou součástí krajiny a bohoslužby probíhaly v latině. Jenže během několika málo desetiletí přišel zásadní zlom – náboženský a politický převrat, který severské země transformoval do protestvanství.
Reformace začala v roce 1517, kdy německý mnich Martin Luther otevřeně zpochybnil autoritu a praktiky katolické církve. Kritizoval především prodávání odpustků a církevní bohatství. Jeho výzva ke změně se díky knihtisku rychle rozšířila po celé Evropě – a dostala se i na královské dvory severu.
V Dánsku přijal luterství král Kristián III., který v roce 1536 přerušil vazby s Římem, zabavil majetek církve a ustanovil luterství jako státní náboženství. Stejný vývoj následoval v Norsku a na Islandu, které tehdy Dánsku podléhaly. Odpor proti změnám – například ze strany islandského biskupa Jóna Arasona – byl tvrdě potlačen.
Ve Švédsku využil reformaci král Gustav Vasa. Na sněmu ve Västeråsu v roce 1527 zahájil náboženské reformy, které mu umožnily převzít kontrolu nad církevním majetkem a vymanit se z podřízenosti papeži. Finsko, které tehdy bylo součástí Švédska, prošlo stejným vývojem. Významnou roli zde sehrál reformátor Mikael Agricola, který přeložil Nový zákon do finštiny.
Ačkoliv se reformace navenek tvářila jako náboženská obroda, byla silně ovlivněná politikou. Odstřižením od Říma získali panovníci větší moc a zdroje. Katolická církev přišla o vliv a protestantské učení, zejména luterství, se stalo základem náboženského života.
Už v polovině 16. století tak byly severské země přetvořeny – z tradičně katolických oblastí se staly jedny z nejvíce protestantských regionů Evropy.
Na slovíčko - Řemeslníkův zadek
Na závěr si dáme něco lehčího, co nemá nic společného s náboženstvím či bezpečností.
Ačkoliv je moje dánština na velmi komunikativní úrovni, nová slovíčka se učím každý den. A jedno z nich ke mě přišlo tento týden. Jsou dvě obdoby.
Håndværker numse nebo Håndværker røv.
V překladu truhlářův zadek či truhlářova prdel. Podle toho jak moc sprostí chcete být.
Toto slovo značí to, čemu se u mě na základní škole říkalo “Kasička” - tedy kalhoty spadlé do poloviny zadku s možným úkazem začátku hýždí. Termín je odvozen od častého ukazatele toho, jak truhlářům či jiným řemeslným profesím v Dánsku (a možná i jinde) padá oblečení.
Možné použití:
Træk bukserne op, man kan se din håndværkernumse.
Nasaď si ty kalhoty pořádně, vidím tvůj řemeslný zadek!
Písnička na konec - dánská taneční hitovka
Minule mi přišla zpráva, že islandská písnička na konec byla poněkud smutnějšího ražení a teď se podíváme na pravý opak.
Když jsem v roce 2016 přijela do Dánska na místních diskotékách a koncertě řádil jeden popový hit a to sice 3 AM od Madse Langera.
Tuto popovou hvěždičku od té doby nebylo moc slyšet, ale s jednou hitovkou nesporně udělal důlky do tanečních podlah místních diskoték a tu si připomeneme.
Varování: text je přitroublý - ale to je u některých popových písní prakticky předpoklad.