Týden 18
Novinky ze severu, mateřské skupiny, Jezdci spravedlnosti, nošení manželek a písnička na konec
Venku je nejspíš ten nejsušší duben, jaký jsem na severu zažila, ale aspoň se mi dobře běhá. Konkrétně v Dánsku pro mě nastává období neustálého zmatení. Jaro v Dánsku se totiž pojí se státními svátky, které se odpočítávají od Velikonoc. A zatímco já si umím zjistit, kdy jsou velikonoce, ten zbytek je pro mě vždycky překvapení. Ať už v tom, že najednou připravuji pracovní schůzky na dny, kdy nikdy nepracuje, nebo v tom, že je najednou zavřená samoobsluha a s tím jsem nepočítala.
Tento týden máme prvního máje, seveřané se nelíbají pod třešní, ale Dánové májky staví – jen ne tolik. Prvního května je taky den, kdy lidi, co pracují ve fabrikách a podobně, dostanou půl dne volna. Ale zbytek pracuje.
Navíc je tu také to, že tento den by normálně vyšel na Stor bededag – tedy velký modlitební den. Jenže ten se před 3 lety zrušil. Dánsko stále nemá novou vládu, ale některé strany usilují o to, aby se tento den vrátil jako celostátní volno. Tak uvidíme.
Co týden dal?
Zatímco Dánsko nemá prvního máje jako státní svátek, Norové mají na tento den volno. Tedy zatím. Tento týden totiž mladí křesťanští demokraté navrhli, aby se prvního května přestalo slavit jako státní volno, protože za posledních pár let je to jen oslava levicových stran. Tento návrh neprošel a stál stranu 3 procenta ve státních průzkumech.
Grónsko se připravuje na další americkou návštěvu. Má přijet Donald Trump mladší s velvyslanci a diskutovat o obraně. Dánové i Gróňané jsou tak trochu na špičkách, protože minule přijel JD Vance a to jen na 3 hodiny, jeho návštěva se zvrhla v národní demonstraci ve všech městech.
A poslední zpráva za tento týden: nevím, jak vy, já jsem sledovala záchranu plejtváka Timmyho, který se ocitl v Baltu. Německé lodě ho doprovázeli k otevřenému moři a u dánských vod se vyskytl problém. Dánsko totiž řeklo, že plejtvákovi pomáhat nebude. Já tedy doufám, že si Timmy pomůže dál sám a trefí do oceánu, aniž by se někde vyplavil.
Severské tradice snadno a rychle - mateřské skupiny
Asi to bude ode mě divné, protože vlastní dítě nemám, a co si budeme povídat, s kočkou se do mateřské skupiny nechodí, způsobilo by to akorát syčení… Ale je to něco, o čem mi neustále povídají moje kamarádky a kolegyně, které už jedno či více dětí mají, a mně to přijde super.
Nuže, mateřské skupiny spočívají v tom, že zejména prvních pár měsíců v mateřství může být poněkud osamocených. Žena je vzatá z pracovního kolektivu a místo toho, aby si mohla dojít na koktejl s kamarádkou, přebaluje a kojí. Tedy, na severu je poměrně časté, že tatínci se taky hodně starají, ale buďme k sobě upřímní, první rok to rodičovství asi nemůže být 50:50.
O to, aby místní matky neupadly do větší izolace, se starají porodní báby, které organizují mateřské skupiny 6–8 žen, které porodily v podobném datu. Na organizovaných schůzkách si pak vypráví své zážitky, ale je to i místo, kde se najde rada nebo empatie od ostatních. Skupiny jsou většinou organizovány tak, aby si matky byly podobné. Prvodoričky jsou většinou pospolu, zatímco ženy, které už nějaké děti mají, jdou do jiné skupiny. Ačkoliv se místní porodní asistentky starají o organizaci prvního půlroku, často se stává, že se rodiče setkávají i sami několik let poté. Nově se do skupin pouští i tatínci, kteří mají zase svůj úhel pohledu.
Dánsko to má o něco více zorganizované než ostatní severské země. Norsko i Švédsko mají podobné skupiny, ale většinou si to organizují sami rodiče skrz facebookové skupiny nebo různé aplikace.
Kam za kulturou? Jezdci spravedlnosti
Mám teď takovou zvláštní náladu, kdy mě baví sledovat Madse Mikkelsena. Myslím, že konečně doceňuji jeho herecký talent a k tomu si doporučíme Retfærdighedens Ryttere – nebo pro nás srozumitelněji Jezdci spravedlnosti. Dánský film z roku 2020, který se tváří jako akční thriller, ale je to ve skutečnosti mnohem zajímavější jízda.
Voják Markus se vrátí domů z Afghánistánu poté, co jeho žena zahyne při železniční nehodě. Brzy ho ale kontaktuje podivný matematik Otto, který byl ve vlaku také a je přesvědčen, že to nebyla nehoda – že šlo o promyšlenou vraždu, jejíž obětí se jeho žena stala jen shodou okolností. A tady to začíná být zajímavé. Markus se totiž spojí s Ottem a jeho dvěma ještě podivnějšími kolegy – skupinkou počítačových nerdů, kteří se najednou ocitnou uprostřed velmi nezdravé situace.
Film hraje Mads Mikkelsen, což samo o sobě je dostatečný důvod ke sledování. Ale i kdyby v něm nehrál, stál by za to. Je to film o náhodě, smůle, traumatu a o tom, jak lidé hledají smysl v událostech, které žádný smysl mít nemusí. A přitom je to místy absolutně k smíchu.
K vidění je na Netflixu i na HBO, jen se mi ho nepodařilo najít s českými nebo alespoň anglickými titulky. Ale snad se poštěstí vám.
Věděli jste, že… závody v nošení manželky
Začíná opravdové jaro a sporty se přesunují ven. A my se podíváme na jeden typický finský, a co si budem, poměrně bizarní sport. Od národa, co připravil soutěž v metalovém pletení (i o tom jsme psali), přichází sport, který se jmenuje eukonkanto – česky přeloženo doslova jako „nesení manželky“ – a je to přesně to, co si představujete. Muž vezme ženu, hodí si ji přes záda a co nejrychleji s ní zdolá zhruba 250 metrů dlouhou trať plnou překážek, písku a vodního příkopu. Každoročně se v malém městečku Sonkajärvi pořádá světový šampionát, který láká závodníky z celého světa – a ano, závodí se to vážně, i když s patřičnou dávkou nadsázky.
Nejoblíbenější technika nesení se jmenuje estonský chvat: žena visí závodníkovi na zádech hlavou dolů, nohama mu svírá ramena a celkově to vypadá jako něco mezi akrobacií a trestem – jak muže, tak i dotyčné ženy. Za upuštění partnerky hrozí časová penalizace, takže pevný úchop je základ.
A co dostane vítěz? Manželčinu váhu v pivu. Klasické finské řešení. Mimochodem, závodnice nemusí být doopravdy manželka – stačí ochotná žena a aspoň 49 kilogramů.
Písnička na závěr - What a life
Nedávno jsem si pouštěla dánský oscarový film Druk – v češtině známý jako “ještě jednu rundu“ – a napadlo mě, že jsem sem nikdy nedala závěrečnou písničku, na kterou předvádí Mads Mikkelsen legendární tanec na samém konci. Ta pochází od dánského tria Scarlet Pleasure, které vzniklo v roce 2013 a od té doby je aktivní. Skupina dokonce vyhrála několik hudebních ocenění. Minimálně podle této skladby bych řekla, že oprávněně.