Týden 18

Poslední svátek v Dánsku, Nordstream, zkouška sirén, Landmannalaugar, Eivor, svíčky v oknech, zákaz smrti na Špicberkách a původ ugrofinských jazyků.

Co týden dal?

Začneme tím, co bylo tento pátek a to sice naposledy Dánové slaví Stor bededag, tedy velký den modliteb. Jde o svátek, který se slaví jen v Dánsku. Současná vláda Mette Frederiksen se rozhodla, že sekundární země, ve které vládne nepotřebuje další křesťanský svátek, naopak je potřeba více daní, které budou proudit z dalšího pracovního dne.

Během tohoto týdne se také roznesly zprávy o Nordstreamu. O ropovodu z Ruska a zvláštních aktivitách se vedli řeči už dlouho. Důvodem pro to bylo několik výbuchů u ropovodných rour poblíž dánského ostrovu Bornholm.

Spolupráce veřejnoprávních médií z Norska (NRK), Švédska (SVT) a Dánska (DR) přinesla nová zjištění o tom, co se na Baltském moři mohlo stát. Mimojiné se objevilo, že Rusko používá stínové lodě, které nemají být vidět na radarech. Celá pravda o tom, proč měl Nordstream problémy, ale není kompletně odhalena.

Severské zvyky snadno a rychle - Sirény jednou ročně

Každou první středu v měsíci se českými ulicemi rozezní zkouška sirén a spolehlivě tak vyděsí několik turistů po Praze. Zdá se to jako běžný zvyk a našinec by klidně mohl i odkývat, že je fajn vědět, že tento systém funguje každý měsíc.

Není tomu tak ale všude. Zatímco Finsko se drží toho způsobu “po Česku” a taky zkouší své sirény každý měsíc - jen si pro to vybrali pondělky, ostatní země s testováním experimentují.

Norové mají třeba zkoušky sirén pouze dvakrát do roka. Jednou v lednu a jednou v červnu. A pak se rozhodli, že si to odzkoušeli dost.

Švédové se rozhodli, že budou svůj evakuační zvukový systém zkoušet každé tři měsíce a tak je možné zaslechnout sirénu v březnu, červnu, září a prosinci.

Oproti tomu Dánové se rozhodli, že zkouška sirén bude vzácným jevem a tak se děje pouze jednou ročně a to sice první středu v květnu.

Kam se vydat? Landmannalaugar

Se stoupajícími teplotami se otvírají i mnohé silnice na Islandu. Pojďte se tedy podívat na duhové údolí Landmannalaugar na Islandu. Jde o vysočinu na jižní straně ostrova, nedaleko městečka Hella.

Když se do tohoto pohoří jede, člověk uvidí z blízka už několik let funící sopku Hekla, která zatím stále nevybuchla. Území, kam vás zvu má sice několik sopečných kráterů, ale za to žádné aktivní sopky.

Dostat se sem dá jak autem, ideálně s 4x4, ale i pěšky. V Landmannalaugar je totiž mnoho stezek a některé vedou i to civilizace. Pokud máte tedy v oblibě dlouhé treky, tak je tu jedinečná příležitost něco takového vyzkoušet i na Islandu.

V samém srdci Landmannalaugar jsou i termální prameny, takže je možné se po dlouhé tůře vykoupat v místním horkém jezírku.

Kam za kulturou? Faerská zpěvačka

Z Faerských ostrovů jsem doposud přinášela jen zajímavá místa na návštěvu, ale pojďme navštívit i místní kulturní scénu.

Ve faerštině totiž nezpívá mnoho lidí. Není to jazyk, kterému by rozumnělo mnoho lidí, ale s tím si zpěvačka Eivor moc hlavu nedělá. Její písně se proslavili i v seriálu Poslední království, které dodávají soundtracku těchto vikingských epizod skutečně divoký nádech.

Eivor často zpívá jen za doprovodu bubnu a její písně znějí tak, jak bychom si mohli představovat, že zpívali vikingové své temné skladby před několika lety.

Zpátky do historie - Svíčky v dánských oknech

Psal se čtvrtý květen 1945 když se nacisté vzdali dánského území a Dánsko bylo po 5 letech temnoty - jak o době německé okupace mluví místní - zase volné.

Kapitulace německých vojáků probíhala skrz rádio a tak se o něm dozvěděla i většina populace. To probíhalo během pozdního odpoledne. K večeru tak většina lidí dala do oken svíčky za znamení díku vojákům, kteří je přijeli osvobodit.

Od té doby se na výročí osvobození Dánska dávají do oken svíčky a to i o mnoho desetiletí později.

Věděli jste, že… Na Špicberkách se neumírá!

Už dřív jsem zmínila několik bizárních zákonů ze severské produkce a tady je další.

Špicberky jsou nejsevernější bod Norska. Ostrovy jsou osázeny ledem a ledními medvědy, kvůli kterým není povoleno jít do přírody bez pušky.

Sem to ještě dává smysl.

Ale pozor. Na Špicberkách se nesmí zemřít. Není tu ani jeden hřbitov. Možná to není tak zvláštní vzhledem k tomu, že ostrovy samotné mají populaci jen kolem 3000 lidí. Na druhou stranu daleko není žádná jiná civilizace, takže by hřbitov dával smysl.

Důvod pro tento zákon je ten, že ostrovy leží na ledovcích. Pokud by se tu tedy někdo pohřbil, bylo by to problematické z hlediska bakterií, které se v mrtvém těle množí a mohli by nakazit místní případně i zvířata, která na ostrově žijí.

Z tohoto důvodu se lidé, kteří jsou nemocní uchylují na pevninu, aby dožili.

Na slovíčko - Jak do Evropy zavítal ugrofinský jazyk?

Doposud jsme se tu bavili o tom, jak mají Finové sprostá jezera, vtipné idiomy a podobné věci. Pojďme se ale podívat na to, proč Finové (a Estonci) mluví jinak než zbytek severní Evropy.

Finština patří do skupiny ugrofinských jazyků. Sámština, která je též výrazná na severu Evropy, patří do skupiny Uralských jazyků. Ač jde o řeči, které jsou relativně odlišné, finština má být sámštině nejpodobnější. Kromě sdílení současné geologické polohy je tu i sdílení historie. Obě řeči totiž pocházejí od Uralu.

Mají něco společného se slovanskou větví odkud pochází čeština? Jeden by možná řekl, že čím víc na východ tím to určitě muselo být ugrofinštější…

Pravdou je, že do Ugrofinské větve nepatří jen finština, sámština, estonština a maďarština, jsou tu i malé národy ve střední Asii, které se k této větvi také hlásí. Ale se slovanskou větví nemají nic společného. Slované a jejich jazyk vznikl někde mezi řekou Dněpr a Odra, tedy v Evropě a s Uralem se potkal až v době ruského impéria.