Týden 11

Dánské chemikálie a turecký souhlas, dánská daňová loterie, geotermální řeka, noví lidé, švédský zákon o koních, grónské idiomy

Co týden dal?

Dánsko má spoustu trápení s chemikáliemi ve vodě a v půdě. Jde o sloučeniny, které jsou také známé jako PFAS – ty pomáhají s nepromokavostí, ale i zvyšují účinnost teflonu. Problém ale je, že jsou mimořádně rakovinotvorné, ale já radši nechám Johna Olivera s podstatně větším rešeršním týmem, aby nám to vysvětlil.

Dánsko je jednou z těch zemí, kde se problémy s PFAS vyskytují už nějakou dobu. Místní továrny tyto chemikálie dříve používaly a i teď se čas od času objeví někdo, kdo se jimi přiotráví. Tento týden byly PFAS látky naměřeny ve vodě po celém království. To, jak se voda kontaminovala, je zatím záhada, v každém případě se to dál prošetřuje.

Naopak Finsko má důvod k radosti. Turecko totiž konečně kývlo k vstupu skandinávské země do NATO. Švédsko zatím Erdoganův souhlas nedostalo. Ve švédských novinách se tak objevují zprávy o tom, že Finsko nejspíš prošlápne cestu. Oficiálně si však obě země zatím stojí za tím, že do aliance vstoupí společně.

Severské zvyky snadno a rychle – Dánská daňová loterie

Tento týden začal pro některé Dány vesele a pro jiné smutně. Důvodem je tamní daňový systém, který bývá v březnu velkým tématem. Na konci každého roku si totiž člověk napíše do daní, kolik očekává, že bude vydělávat, jestli bude dojíždět a podobně. Tato informace se dá samozřejmě v průběhu roku pozměnit v případě, kdy přijde nová práce či vyšší, nebo naopak nižší mzda.

Během března ale také Dánové zjistí, jestli na daních dluží, nebo jestli jim naopak bude něco vyplaceno zpátky. Není tedy divu, že to lidé prožívají. Snadno mohou zjistit, že dluží poměrně vysokou částku, nebo jim bude vrácen nečekaně velký přeplatek. Daňový systém v Dánsku má navíc čekací systém, aby nespadl, takže jsou tu tací, kteří upřeně hledí do monitoru klidně celou hodinu, aby zjistili, s kolika penězi mají počítat příští měsíc.

Kam se vydat? Geotermální řeka na Islandu

Dlouho jsem přemýšlela, kam bych čtenáře tohoto newsletteru poslala v zimě. Island na to má jasnou odpověď. Asi hodinu od Reykjavíku je městečko Hveragerdi. Už od autobusové zastávky vede stezka do hor – i v zimě se jedná o poměrně schůdnou cestu a navíc se člověk zahřeje. Jednak tedy chůzí po horách, ale na konci člověka čeká i geotermální řeka, kde je možné (a běžné) se vykoupat.

Jelikož sem lidé chodí i v zimě, je zcela normální tu vidět někoho s chundelatou čepicí na hlavě, ale jinak má na sobě pouze plavky.

Kam za kulturou – Dvě sestry

O novinářce Asne Seierstad, jsem se tu už jednou dříve zmínila. Právě ona napsala knihu Jeden z nás – příběh o Norsku, která popisuje život teroristy Breivika, jeho děsivé činy a jejich následky.

Její kniha Dvě sestry se také věnuje extremismu, ale trochu jinak. Jde o dvě sestry, které uvěřily propagandě ISIS a z Norska, kam utekli jejich somálští rodiče, odjely do Sýrie.

Dvě sestry jsou dokumentárně-reportážní dílo, které popisuje, jak se dívky radikalizovaly, co přesně se jim stalo a jak vypadala snaha jejich otce je dostat zpět do bezpečí. Jejich rozhodnutí ovlivnilo hned několik životů a jsou to právě rozhovory s jejich blízkými, které tuto situaci přibližují.

Zpátky do minulosti – Noví lidé v Grónsku

Inuitům se v Grónsku přezdívá také „noví lidé“. Otázkou tedy je, kdo byli ti staří lidé. Inu, jak víme z islandských ság, které někdy bývají historicky přesné, první byli v Grónsku Vikingové a spolu s nimi osadníci, kteří se snažili získat nové území, především pole a pastviny, na kterých by se mohli uživit tak, jak to dělali v Norsku nebo na Islandu.

Později se ukázalo, že jejich osady byly na největším ostrově světa zhruba do 12. století. Poté přišli tito noví lidé – Inuité. Dorazili do Grónska po ledu z Kanady, kde mají též silnou komunitu. Nebyli zvyklí na pěstování obilí nebo pasení dobytka a osady seveřanů vybili. Noví lidé, jak se jim přezdívalo, se dodnes místy živí lovem. Ještě v minulém století byl jejich hlavní zdroj obživy lov tuleňů, velryb, pižmoňů a další zvěřiny, která se na ostrově našla.

To, že tu měli seveřané osady kolem 10. Století změnilo i přemýšlení pozdějších panovníků. Ti si totiž mysleli, že fakt, že tu seveřané byli první byl pro ně důvodem osvojit si Grónsko jako první. Na ledový ostrov si totiž v tu chvíli brousili zuby i Britové.

Věděli jste… O švédském zákoně o koních

Přemýšleli jste někdy nad tím, jestli mají Švýcarsko a Švédsko něco společného, krom toho, že v češtině jde o dvě ze čtyř zemí na světě, které začínají na „š“?

Zrovna tyhle dvě země mají jeden velmi podobný zákon. Ve Švédsku není možné chovat jednoho koně osamoceně. Jedná o zvíře, které potřebuje druha, jinak by mohlo trpět samotou. Podle švédského zákona je tak nutné mít vždy dva a více koní. Pokud má člověk jen jednoho koně, je nutné k němu mít vhodného společníka, jako je třeba osel. Koza či menší hospodářská zvířata se nepočítají jako vhodný společník.

Myslíte si tedy, že Švýcarsko se také soustředí na koně a jejich samotu? Ne tak úplně, ale u zvířat zůstaneme. Ve Švýcarsku není legální chovat pouze jedno morče samostatně. Podobně jako koně můžou samotná morčata trpět samotou a je nutné k nim mít společníka. Švýcaři to dotáhli dál než Švédové – pro lidi, kterým jedno morče umřelo, mají „erární“, které je možné si půjčit nebo pronajmout.

Na slovíčko – Grónské idiomy

I grónština si vyvinula svá pořekadla a byla by škoda se o ně nepodělit.

Pokud je někdo v Grónsku závistivý, říká se o něm, že „qoorsiortoq“ – v doslovném překladu „hledá moč“.

Pokud si v Grónsku najdete partnera, nemusíte mu nutně říkat přítel nebo partner či druh. Na tomto ledovém ostrově máte „qungujuttagaq“ – tedy „máte na koho se usmívat“.

Je potřeba si dát pozor, pokud chcete někoho překvapit. Pokud se vám to povede, je možné, že dotyčný „tingisingajappat“ – tedy „skoro uletí“.

Grónsko je také místo, kde člověk může prožít Vánoce hned několikrát do roka – dnům, kdy přijde výplata, se totiž také říká „juulliaraq“ – tedy „štědrý večer“.

Pokud si budete v Grónsku s někým připíjet, tak tamní „na zdraví“ se říká „aqajaggui“ – v překladu „břicho“. To vzniklo tak, že když si ťukáte a zvedáte číši, vyhrnete si často omylem triko a mnohým lidem je vidět břicho. Takže na břicho!